98 C 3/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu na zaplacení (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení se žalobce domáhal s odůvodněním, že se jedná o nezaplacený televizní poplatek. Žalobce uvedl, že ačkoliv žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač, takže od (anonymizováno) do (anonymizováno) (rok) žalobci dluží povinný měsíční poplatek ve výši (částka), který byl splatný vždy 15. dne měsíce, za který se platí, když úroky z prodlení kapitalizoval ke dni (datum). 2. Vzhledem k tomu, že začátek jednání dle § 118 o.s.ř. nastává až sdělením předmětu projednávané věci soudem účastníkům ( (anonymizováno) (ústavní nález)), k čemuž v tomto řízení nedošlo, protože dne (datum) žalobce vzal žalobu z části zpět, když ústní jednání bylo nařízeno až na den (datum) - tak soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení zastavil ve výroku I. rozsudku (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř), aniž by bylo nutné zjišťovat stanovisko strany žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). 3. Žalobce a jeho právní zástupce se k jednání rovněž nedostavili, a proto soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a z průvodního dopisu (anonymizována dvě slova) soud zjistil, že žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač (anonymizováno) (rok). Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní měsíční příspěvek (soustavně) neplnil v roce od (anonymizováno) (rok) do (anonymizováno) (rok) výzvy žalobce žalovanému ze dne (datum), soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě jeho dluhu s tím, že neuhrazení je postup rizikový a nabízel objasnění na pobočkách (anonymizována dvě slova) 5. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí (částka), měsíční výše televizního poplatku činí (částka). 6. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že e-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 7. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí že, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 8. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána - v části, která po zpětvzetí (viz shora) zůstala ještě předmětem řízení, po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ač řádně splnil oznamovací povinnost svého televizního přijímače v (rok), takže byl v roce (rok) povinen každého 15. dne příslušeného měsíce žalobci zaplatit (částka) za každý přihlášený přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dlužil ze zákona vyplývající částku – která ovšem nakonec předmětem řízení nebyla. 9. Tedy, s ohledem na to, že předmětem řízení zůstal pouze úrok z prodlení z dlužných poplatků za žalovanou dobu, soud uzavřel, že neplatil-li žalovaný poplatek, pak má žalobce nárok na úrok z prodlení s plněním peněžitého dluhu, a proto byla žalovanému uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení, které žalobce pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v II. tohoto rozsudku. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud vyšel z normativní situace § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kterou lze použít výhradně pro případ, že jsou při zpětvzetí splněny dvě podmínky: první, že žalobce vezme zpět návrh, který byl podán důvodně, a ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu lze usuzovat z toho, zda žalobce získal žalobou uplatněný nárok či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). V souzené věci však žalobce podáním ze zpětvzetím ničím neosvědčil, že žalovaný splnil souzenou pohledávku, a hlavně že se tak stalo po dni podaní žaloby ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). Pouhé tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil žalovanou pohledávku, podle ustálené a dlouhodobě známé judikatury, nepostačuje ( (anonymizováno) v (obec) (spisová značka)). Na tomto místě soud pro pořádek dodává, že žalobce žádný důkaz ohledně úhrady žalovaného neoznačil. Shora řečené značí, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 146 odst. 2 druhá věta o.s.ř., a soud tak postupoval dle § 146 odst. 2 první věta o.s.ř., nicméně žalovaný zůstal v řízení pasivní, a proto mu žádné náklady nevznikly. Ohledně zbylé části řízení, což byly kapitalizované úroky z prodlení, ve které byl žalobce zcela procesně úspěšný, měl ale žalobce vzhledem k původně žalované částce jen nepatrný úspěch. S ohledem na fakt, že žalobce měl menší než poloviční úspěch ve věci, je výrok o nákladech řízení odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že oba dva účastníci si ponesou náklady řízení samy a odděleně.