98 C 306/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne (datum), se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla s největší přípustnou objemem válců nad (anonymizována dvě slova) cm3, (registrační značka), ([příjmení] kód), číslo technického průkazu vozidla (anonymizováno). Přičemž vozidlo nemělo v době (datum) – (datum) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. Dalším podáním žalobní nárok opakoval (č.l.26). 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní. 3. Žalobce nesl důkazní břemeno ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce (anonymizována dvě slova) ze dne (datum), ve které se naprosto srozumitelně uvádí, že (anonymizována dvě slova) není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. (číslo) § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy (anonymizována dvě slova) očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže proto, soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který si k návrhu žalobce (č.l.3) soud pořídil u (anonymizována dvě slova) (anonymizováno) (obec), odb. dopravně správních činností, a zjistili, že je žalovaný od (datum) vedený jako vlastníka souzeného motorového vozidla (§ 128, § 129 o.s.ř.). Žalobce předložil soudu i korespondenci se se žalovaným, který vlastnictví vozu od (datum) jednoznačně odmítá a rovněž mu předložil i kupní smlouvu na prodej tohoto vozu žalovaným ze dne (datum) uzavřenou s osobu, která podle smlouvy bydlí v (obec), a také předložil kopii zelené karty, která se týká souzeného motorového vozidla, která byla očividně doručena očividně osobě v (obec), podle které bylo pojištění tohoto vozu zaplaceno v srpnu 2019, a pak formulář žalobce, prostřednictvím kterých komunikuje s pojištěnci resp. povinnými, ve kterém právě žalovaný žalobci sdělil, že vozidlo prodal dne (datum). Z upomínky žalobce ze dne (datum) soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný vyzvedl. (datum), další výzvu ze dne (datum) si žalovaný nevyzvedl, a u upomínky ze dne (datum) a (datum), žalobce doručení neprokázal. 4. V souzené věci bylo ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) prokázáno, že vozidlo žalovaný po celou souzenou dobu nevlastnil, protože jej dne (datum) prodal jiné osobě - v tomto úsudku není mezera, protože oba dva důkazy o tom, že žalobci již před podáním žaloby žalovaný sdělil, že motorové vozidlo nevlastní, předložil sám žalobce, takže si musel jist jejich relevancí a nepovažoval je za falza. Soud vyšel tedy z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Za této situace nelze žalovanému vytknout, že uzavřel písemnou smlouvu o převodu předmětného motorového vozidla a změnu vlastníka neohlásil (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) (anonymizováno) (obec), když soud nepřehlédl, že kupující se ujal svého vlastnického práva a zaplatil povinné ručení. Hodnocení důkazů soud uzavřel jako hodnověrné, protože žalovaný smlouvu sepsal písemně a neporušil žádné zákonné ustanovení, když své vlastnictví motorového vozidla neodhlásil, kupující se choval v zájmu všech účastníků provozu, a zaplatil povinné ručení, a nadto vše ihned sdělil žalobci, a právě proto aby se nedostal do situace soudního řízení. Soud tak uzavřel, že uzavřená kupní smlouva o převodu byla hmotně právním nabývacím titulem předmětného motorového vozidla a skutečnost, že nedošlo k formálnímu zápisu změny vlastnictví v příslušných evidencích motorových vozidel nemá na jmenovanou skutečnost žádný vliv, když žádný z účastníků ani netvrdil a soudu z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný předmětné motorové vozidlo provozoval, ačkoliv nebyl jeho vlastníkem. Proto tedy je žaloba je oprávněná ohledně doby (datum) – (datum) – tedy v době. 5. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání ( (ústavní nález), (anonymizována dvě slova) (spisová značka)), poučil soud na ústním jednání žalobce o jeho povinnosti tvrdit v jaké výzvě splnil svou zákonnou povinnost dle § 4 odst. 7 z.ř. 168/1999 Sb. a správně vyčíslil výši příspěvku a dalších nákladů žalobce. Žalobce na místě samém nakonec odkázal na rozúčtování ve výzvách, jak je prováděl soud během důkazního řízení. 6. (příjmení) výpočet příspěvku je dán součinem počtem dnů – 35 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je (částka), tedy příspěvek za souzenou dobu činí (částka). Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970 OZ, § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to (datum) – protože (datum) doběhla zákonná třicetidenní lhůta, od doručení první žalobcovy výzvy. Jestliže tedy žalobce uplatnil žalobou méně, než je jeho skutečný nárok – úroky za kratší dobu, pak mu soud nemůže přiznat více, než sám žaluje (§ 153 o.s.ř.), bez ohledu na prokázaný fakt, od kdy mu ve skutečnosti náleželi úroky z prodlení. 7. Soud přiznal žalobci také (částka) z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Úroky z prodlení však z této částky přiznat nelze, což vyplývá (logicky) ze samotné, zákonem stanovené podstaty. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (dva úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši (částka) již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. Nakonec žalobce má nárok i na odměnu právního zástupce ve výši (částka) (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH). Celková výše nákladů řízení činí (částka) a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..