14 C 246/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byl dne 12. 10. 2021, 7. 11. 2021, 10. 12. 2021, 30. 12. 2021, 15. 1. 2022 a 2. 2. 2022 převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt, za což mu účtovala náklady po 2 500 Kč, přičemž žalovaný takový dluh ze dne 13. 10. 2021, 8. 11. 2021, 10. 12. 2021, 31. 12. 2021, 16. 1. 2022 a 3. 2. 2022 uznal co do důvodu a výše s povinností jej zaplatit do 8 dnů, tedy do dne 21. 10. 2021, 16. 11. 2021, 18. 12. 2021, 8. 1. 2022, 24. 1. 2022 a 11. 2. 2022. Žalovaný však uvedené částky nezaplatil ani přes písemné výzvy zaslané doporučeným dopisem dne 21. 2. 2022, 7. 4. 2022, 19. 5. 2022 a 22. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Z tabulky skutečných nákladů a kalkulace ceny záchytné stanice žalobkyně pro roky 2020 a 2021 soud zjistil, že cena za pobyt na záchytné stanici žalobkyně v roce 2020 a v roce 2021 činila 2 500 Kč. 5. Z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl umístěn na protialkoholní záchytné stanici žalobkyně dne 12. 10. 2021, dne 7. 11. 2021, dne 10. 12. 2021, dne 30. 12. 2021, dne 15. 1. 2022 a dne 2. 2. 2022, přičemž ve všech případech u něj byla dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu nejméně 1,45 ‰. 6. Dále soud z osobního účtu pacienta ze dne 13. 10. 2021, ze dne 8. 11. 2021, ze dne 10. 12. 2021, ze dne 31. 12. 2021, ze dne 16. 1. 2022 a ze dne 3. 2. 2022 zjistil, že žalovaný v uvedených dnech uznal svůj dluh za záchyt v záchytné stanici žalobkyně co do důvodu a do výše 2 500 Kč v každém jednotlivém případě a zavázal se jej splatit vždy do 8 dnů. 7. Konečně z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 21. 2. 2022, ze dne 5. 4. 2022, ze dne 12. 5. 2022 a ze dne 20. 6. 2022 včetně kopií poštovních podacích archů a vrácených obálek soud zjistil, že uvedenými dopisy zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění. 8. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých žalobkyní předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s prokázanou přítomností alkoholu byl celkem šestkrát umístěn v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, za což mu žalobkyně účtovala v každém jednotlivém případě částku 2 500 Kč, kterou žalovaný vždy uznal jako svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej splatit vždy do 8 dnů. 9. Podle § 89e odst. 1 části věty první před středníkem zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“)„ (p) rokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta“. 10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“),„ (u) zná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ 11. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta záchytná služba a byla u něj prokázána přítomnost alkoholu, proto je podle § 89e odst. 1 části věty první před středníkem zákona o specifických lékařských službách povinen hradit žalobkyni náklady na poskytnutou záchytnou službu, přičemž žalovaný tento svůj dluh zároveň uznal podle § 2053 o. z. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný požadovanou částku žalobkyni zaplatil. Soud proto žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni vedle částky 15 000 Kč jako nákladů na poskytnutou záchytnou službu rovněž příslušenství pohledávky, které je vzhledem k prodlení žalovaného s splacením peněžitého dluhu tvořeno úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že náhradu nákladů zastoupení advokátem přiznal žalobkyni jen za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty představované celou žalovanou pohledávkou, neboť zasílání oddělených výzev k plnění za jednotlivé dílčí pohledávky nebylo nezbytné k účelnému uplatňování práva, když mohla být zaslána výzva jediná, tak jako byla podána jediná žaloba. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.