14 C 325/2022-54 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 11 259,54 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 21.7.2017 smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s úrokem ve výši 75,92 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 005 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2017 RPSN byla sjednána ve výši 108,78 %. Žalobce před uzavřením smlouvy v rámci prověřování její schopnosti splácet úvěr ověřil její příjmy na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalované žalobce nezjišťoval. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru, což bylo žalované oznámeno 26.12.2017, přičemž tzv. nová jistina ve výši 53 117 Kč je tvořena nesplacenou jistinou úvěru, dosud nezaplacenými úroky z úvěru přirostlými ke dni zesplatnění; po započtení splátek uhrazených po zesplatnění činila výše nové jistiny k datu podání žaloby částku 41 107 Kč. Žalovaná je dle čl. 6 smlouvy pro případ prodlení povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení, nejvýše do výše 200 000 Kč. Žalovaná své smluvní závazky neplnila, proto jí Okresní soud v Ostravě uložil rozsudkem z 8.1.2019, č.j. [číslo jednací] uhradit mj. částku 10 741,46 Kč, která představovala smluvní pokutu od zesplatnění úvěru do 31.7.2018. Žalovaná ničeho neplnila ani na základě pravomocného rozsudku soud. Nyní žalovaná částka pak představuje smluvní pokutu za období od 1.8.2018 do 27.1.2022 ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky dlužné nové jistiny. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a ani se nedostavila k ústnímu jednání dne 13.4.2023, ačkoliv byla řádně předvolána a žaloba jí byla též řádně doručena. 3. Soud při nařízeném jednání žalobu projednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Při jednání soud provedl dokazování a na jeho základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky řízení byla dne 21.7.2017 smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s úrokem ve výši 108,78 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 005 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2017 RPSN byla sjednána ve výši 108,78 %. Žalobce dále předložil kopii potvrzení žalované o zaměstnání s výší příjmu za poslední čtvrtletí 15 699 Kč měsíčně, kterým ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Úvěr byl ze strany žalobce zesplatněn ke dni 26.12.2017, neboť žalovaná byla v prodlení se splácením úvěru (viz smlouva o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář). Okresní soud v Ostravě uložil žalované rozsudkem ze dne 8.1.2019, č.j. [číslo jednací] uložil zaplatit na jistině částku 29 986 Kč s příslušenstvím a dále (mj.) smluvní pokutu ve výši 10 741,46 Kč, přičemž takto soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání ve smyslu §153b o.s.ř. Žalobce žalovanou vyzval dne 27.1.2022 k úhradě nyní nárokované smluvní pokuty za období od 1.8.2018 (výzva z tohoto dne, vč. poštovního podacího archu). Konečně soud z databáze ARAD České národní banky zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů bez zajištění na spotřebu pro domácnosti činila v období červen až září 8,92 % p.a., reps. 8,85 %, 8,95 % a 8,63 % p.a., úroky úvěrů z kreditních karet pak ve stejném období dosahovaly výš 24,23% p.a. a 24,22 % p.a., pokud jde o RPSN, ta činila 10, resp. 9,83 % p.a. (zjištěno na www.cnb.cz/arad). 5. Soud konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, neboť tvrzení obsažená v žalobě, resp. jejím doplnění vedou k závěru, že nárok je v rozporu s hmotným právem. Zároveň soud nebyl žádným způsobem vázán rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě z 8.1.2019, č.j. [číslo jednací], neboť pro soud jsou je závazný pouze výrok takového rozhodnutí. Nadto je třeba připomenout, že v tehdejším řízení soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, tudíž nebylo prováděno dokazování. 6. V nyní projednávané věci tak bylo třeba posoudit všechny okolnosti uzavření smlouvy, její obsah a naplnění podmínek zesplatnění, neboť smluvní pokuta, jež je předmětem tohoto řízení, byla sjednána v úvěrové smlouvě. Stejně tak se soud musel zabývat splněním podmínky prověření úvěryschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. 7. Podle ustanovení § 2395 o. z. platí, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. 8. Podle ustanovení § 580 o. z. platí, že„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“. 9. Na základě zjištěného skutkové stavu soud dospěl k závěru, že účastníci řízení mezi sebou uzavřeli smlouvu dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.), podle které však žalovaná neplatila řádně splátky a žalobce tak úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 108,78 % ročně a RPSN ve výši 108,78 % ročně. Z přehledu ČNB, databáze ARAD bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. 7/ 2017 byl běžný úrok u bankovních institucí pro domácnosti na spotřebu 8,92 % ročně a RPSN 10,0 %. Tedy sjednaný úrok stejně jako RPSN dosahuje více než 10ti násobku obvyklého u bankovních subjektů. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004) a proto je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Jelikož se však jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze ve věci téhož žalobce při posuzování jeho produktů, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č.j. 22 Co 61/2022-40 a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č.j. 19 Co 102/2022-61). Z tohoto důvodu pak nemohl soud žalobci jeho nárok přiznat a žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť smlouva, vč. ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 10. Pro úplnost pak soud uvádí, že oproti předchozímu rozhodnutí, kterým, jak zmíněno shora, není vázán, došlo k vývoji nahlížení na rozhodnou hmotněprávní úpravu. Předně se judikatura ustálila v tom, že ujednání o výši úroků jsou esenciální náležitostí smlouvy, které nelze od smlouvy oddělit, a tedy způsobují absolutní neplatnost celé smlouvy (viz cit. rozhodnutí Městského soudu v Praze). Taktéž je třeba otázky posouzení úvěryschopnosti zkoumat z úřední povinnosti, jak plyne z rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie ve věci C - 679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. 11. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich náhrada by příslušela ve věci zcela úspěšné žalované. Té však žádné náklady v řízení nevznikly, soud jí jejich náhradu nepřiznal.