15 C 321/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 240 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen dne [datum]. Strany si dále sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání, kdy žalobkyně požaduje poplatek pouze za dobu poskytnutí úvěru do dne splatnosti, tj. 2 240 Kč. Dlužná částka je tvořena jistinou 8 000 Kč a poplatkem ve výši 2 240 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 4 p.v. spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně s žalovaný uzavřela dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do [datum] spolu s poplatkem 2 % denně z nesplacené jistiny. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného dne [datum] (smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek). S ohledem na zjištěné skutečnosti soud žalobě vyhověl, když mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“), na jejímž základě byl žalované dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky 2 % denně z nesplacené jistiny do splatnosti poslední splátky úvěru (§ 2399 odst. 1 o.z.), tj. 2 240 Kč (§ 2395 o.z.), avšak tak neučinil. Soud tak žalovanému uložil povinnost k zaplacení částky 10 240 Kč, z toho 8 000 Kč jako dlužné jistiny a částky 2 240 Kč jako úroků úvěru (§ 2395 o.z.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžité pohledávky (§ 1970 o.z.), uložil soud žalovanému taktéž povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 638 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro jejich prodloužení.