15 C 43/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se svým návrhem ze dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel, právní předchůdce žalobkyně, žalovanému vyplatil dne [datum] na žalovaným sdělený účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však jemu poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně dosud neuhradil, ač byl předžalobně upomenut dne [datum]. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že účastníci shodně souhlasili s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, postupoval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Z listinných důkazů založených ve spise vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách právního předchůdce žalobce. Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel, právní předchůdce žalobce, žalovanému vyplatil dne [datum] na žalovaným sdělený účet č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 20 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené platbě ze dne [datum]). Žalovaný však jemu poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně dosud neuhradil, ač byl upomenut. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky). Žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu dlužné částky (předžalobní upomínka z [datum]). Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci a ani jeho právnímu předchůdci neuhradil, nesplnil svojí povinnost vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně a ust. § 2395 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovaný ani netvrdil a tím méně prokázal, že by řádně dostál svým závazkům. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (ust. § 1968 a § 1970 o.z.), uložil mu soud rovněž ve výroku I. povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, a to dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě soud v řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se v daném případě jedná o návrh, který byl podán žalobkyní zastoupeným opakovaně týmž právním zástupcem ve skutkově shodných věcech. Tyto návrhy jsou právním zástupcem žalobkyně podávány shodně na ustáleném vzoru, když podstatná část náležitostí návrhu zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného, výše dlužné částky, toho, kdy byl úvěr poskytnut a v jaké výši. Takováto podání jsou svojí povahou spíše administrativním úkonem než úkonem právní služby a dle názoru soudu tak žalobci přísluší náklady za právní zastoupení ve snížené sazbě dle ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení v částce 2 252 Kč jsou tak tvořeny žalobkyní zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále třemi úkony právní služby á 300 Kč – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby + 21% DPH a 3 x režijní paušál á 100 Kč + 21% DPH. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.