15 C 58/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 034 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 9 552 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 286 Kč, s úrokovou sazbou 24,57 % ročně, odměny za zpracování, doručení a další péčí o zakázníka ve výši 4 178 Kč) vrátit v 16 měsíčních splátkách po 1 630 Kč Poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, když naposledy uhradila měsíční splátku ke dni [datum] Celkem tak žalovaná žalobkyni uhradila částku 3 260 Kč s tím, že po jejím započtení činila dlužná částka 16 034 Kč, přičemž se tato částka skládala z částky 8 676, 76 Kč za dlužnou jistinu a částky 7 357,24 Kč za dlužný poplatek. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že na ni jako na nového věřitele byla pohledávka za žalovanou převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatila ničeho, přestože byla předžalobně upomenuta. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když právní zástupce žalobkyně s tímto postupem souhlasil již v podané žalobě (čl. 5 spisu) a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku, spolu s poplatkem ve výši 9 552 Kč, vrátit v 12 měsíčních splátkách po 1 630 Kč s tím, že poslední splátka činí částku 1 622 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek, zákaznická karta-žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]). Žalovaná na první 4 splátky hradila, a následně se dostala do umoření, když jí zbýval ai po těchto úhradách na jistě uhradit částka 8 676 Kč (tabulka umoření). Na žalobkyni jako nového věřitele byla pohledávka za žalovanou převedena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzývána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně podacího lístku). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částky 16 034 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Neboť podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovaná) zastupitelnou věc (10 000 Kč) tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pak soud posoudil v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z., na základě kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka postupníkovi.V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno a tedy ani prokázáno, že by žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku řádně a včas vrátila. Žalovaná v řízení rovněž nerozporovala, že jí byly peněžní prostředky ze strany společnosti [právnická osoba], skutečně poskytnuty. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b) odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b) odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.