19 C 188/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 440,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 850 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 475 Kč a nahradit náklady řízení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že jí byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), která uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 5 750 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalovaný poskytnutou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ke dni postoupení pohledávky činila celková pohledávka 35 325 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 750 Kč, nesplacené smluvní pokutu ve výši 4 475 Kč, neuhrazené náhrady nákladů 100 Kč. Kromě těchto částek žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od prvního dne prodlení [datum] do splatnosti dne [datum] v kapitalizované výši 1 440,58 Kč a dále zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Žalobkyně požadovala i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 506 Kč. 2. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a označila důkazy ohledně posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že takové informace k dispozici nemá. Svým podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 750 Kč a nákladů upomínání 100 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 4 475 Kč, celkem 10 325 Kč. Ohledně této částky soud řízení zastavil usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání dle § 115a o.s.ř. 4. Provedeným dokazováním listinami, předloženými žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč, který byl splatný jednorázově spolu s poplatkem ve výši 5 750 Kč dne [datum]. Zápůjční úroková sazba činila 34,98 % ročně a RPSN za celý úvěr 1 145,7 %. Posouzení úvěruschopnosti podle smlouvy vycházelo z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na její snadné prodloužení činila až 360 dní, což dal původní věřitel žalovanému ke zvážení s ohledem právě na posouzení jeho úvěruschopnosti. [příjmení] 25 000 Kč byla poskytnuta žalovanému bezhotovostně převodem ze dne [datum]. Žalovaný při zaslání verifikační platby odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky původního věřitele. Ve smlouvě se strany dohodly, že v případě porušení povinností klienta zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0. 1 % z jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonné stanovené výši a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, výpis z účtu původního věřitele). Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil a pohledávka za žalovaných byla postoupena žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] (rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka před podáním žaloby (kopie předžalobní upomínky, poštovní podací arch). 5. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. V daném případě žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru jakkoli posoudil, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Je pravdou, že poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, které se žalovaný zavázal zaplatit, nepřesáhl částku 30 000 Kč, ale ani tato skutečnost nezbavovala původního věřitele povinnosti postupovat dle výše uvedeného § 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životních a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. I když výše citované ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru uvádí, že poskytne-li spotřebiteli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a spotřebitel může námitku neplatnosti uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že důsledkem špatného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet je absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Již dle předchozí právní úpravy, dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla následkem chybného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutní neplatnost takové smlouvy. Judikatura pak dovodila, že nemůže být záměrem zákonodárce, aby novým zákonem o spotřebitelském úvěru byla oslabena právní ochrana spotřebitele, což by bylo jednoznačným důsledkem relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. K tomu je třeba poukázat na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl US 92/06, a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-finance, jenž se jednoznačně vyslovil k povinnosti soudu zkoumat prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem z moci úřední. 11. Na základě všeho výše uvedeného pak soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným je absolutně neplatná právě z důvodu nedostatku posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 12. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni vzniklo právo na zaplacení toho, čeho se domáhala po částečném zpětvzetí žaloby, tedy jistiny 25 000 Kč, úroku z prodlení částečně kapitalizovaného a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 13. Žalobkyně v řízení prokázala, že původní věřitel i přesto, že nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva (viz výše), poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Tuto skutečnost žalovaný v řízení nezpochybnil. 14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné dle odst. 2 téhož ustanovení i obohacení získané bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný získala částku 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy, nebyl tu právní důvod k plnění a žalovaný tak musí obohacení vydat. Soud proto rozhodl tak, že tuto povinnost uložil žalovanému. Tím, že žalovaný uvedenou částku přijal a nevrátil, obohatil se na úkor původního věřitele, který svou pohledávku postoupil žalobkyni. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaný je povinen uvedenou částku 25 000 Kč žalobkyni zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 15. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 25 000 Kč, vyšel soud z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů.„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlo