24 C 240/2023 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 230 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Výše úvěru byla odeslaná z účtu žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě. Žalovaná uhradila dne [datum] částku 1 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, o čemž byla informována. Žalované byla proto účtována smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč. Dále byly žalované účtovaný účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 19 230 Kč, jenž je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 14 375 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 120Kč, úrokem ve výši 2 205 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč. Ani přes předžalobní upomínku nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstal zcela nečinná. 3. Na ústní jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z účasti omluvila, o odročení nežádala, souhlasila s projednáním v nepřítomnosti. Pro absenci žalobkyně soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání, a tedy věc projednal v běžném režimu, za nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 4. Soud provedl všechny listinné důkazy, založené žalobkyní, a učinil z nich zejména následující skutková zjištění. 5. Dne [datum] byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč splatit v 24měsíčních splátkách, spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut [datum] ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační memorandum o zpracování osobních údajů, úvěrová smlouva, kopie OP, výpis z účtu žalobkyně, opis výpisu). Od [datum] do [datum] žalovaná čerpala předmětný úvěr ve výši 15 000 Kč a celkem v souvislosti s úvěrem uhradila 1 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Smluvní pokuta za pozdní splacení splátek činí 500 Kč (sazebník žalobkyně). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána ke splacení celé půjčky ve výši 19 230 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (výzva ke splacení ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla žalované zaslána výzva před zahájení vymáhání celého dluhu (dopis ze dne [datum], podací list). Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní výzva (předžalobní upomínka, podací arch). 6. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti, pak z potvrzení o ověření bonity z [datum] soud zjistil, že žalobkyně eviduje ke dni uzavření úvěrové smlouvy, že žalovaná měla dvě děti, zaměstnána s příjmem 18 500 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, bez splátek jiných úvěrů, z externích zdrojů nevyplynuly negativní informace. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, jakým způsobem obecně žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti a jaký je její právní pohled na danou problematiku (potvrzení o ověření bonity, metodika) 7. Soud tak měl v prvé řadě za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 8. Žalobkyně nicméně nepředložila a zejména neoznačila dostatečné důkazy (tedy neunesla důkazní břemeno) ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy). Z provedených důkazů nevyplývá, jakým způsobem žalobkyně získala údaje, uvedené v potvrzení o ověření bonity, a pokud je snad měla získat toliko z tvrzení žalované v žádosti o úvěr (jež rovněž nebyla předloženy ani označena), jakým způsobem je ověřovala. To se týká především údajů o příjmech žalované ze zaměstnání a dále příjmů blíže nespecifikovaných ostatních členů v domácnosti. Zejména však absentují jakékoli údaje o výdajích žalované, popř. její domácnosti. Konkrétní údaje konkrétního dlužníka tedy nebyly věřitelem zjištěny a ověřeny řádně a žalobkyně tedy řádně neprověřila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyně toto řádné prověření v řízení neprokázala). Dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C [číslo] v takovém případě nezbývá, než ustanovení § 87 odst. 1 větu první zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) vyložit eurokonformním způsobem, tedy tak, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná absolutně (a nikoli pouze relativně, jak zněl text zákona). 9. Předmětný nedostatek měla žalobkyně možnost napravit, pokud by se dostavila na ústní jednání dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nebylo možné dát jí příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, [obec], C. H. Beck, 2006, str. 550). Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a nese tak procesní odpovědnost za neunesení důkazního břemene k prokázání skutečností shora uvedených. Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. 10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela nečinná a nebylo možno zjistit její možnosti a poměry (a ani žalované nebylo možno dát pro jeho nepřítomnost poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), nespatřuje soud důvod k poskytnutí delší lhůty, než činí běžná pariční lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. S ohledem na výše uvedené soud žalované uložil zaplatit žalobkyni poskytnutou jistiny úvěrů, po odečtení všech dosavadních plateb, vztahujících se k té, které smlouvě. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši jistiny 15 000 Kč, žalovaná zaplatila celkem 1 000 Kč, celkem je tak žalovaná povinna vrátit žalobkyni 14 000Kč (výrok I.). 12. Jelikož jsou předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z této smlouvy. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékol