24 C 268/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 35 895,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu nebytového prostoru [anonymizováno] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]. Žalovaná se tak stal nájemcem garážového stání [číslo]. Žalovaná byla povinna hradit žalobci měsíčně splátky nájemného ve výši 11 840 Kč ročně. Žalovaná však neuhradil nájemné za období do února do prosince 2021 a od ledna až června 2022, celkem tedy 22 042 Kč. Neplnění povinnosti hradit nájemné je sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce tak požaduje částku 13 853,03 Kč jako smluvní pokutu. Žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila, a to ani po zaslání upomínky ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když žalobce i žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu nebytového prostoru, na základě níž pronajímatel přenechal nájemci do užívání garážové stání [číslo] v objektu na adrese [adresa], kdy nájem byl sjednán na dobu neurčitou a nájemce se ve smlouvě zavázal hradit nájemné ve výši 11 840 Kč ročně ve dvanácti měsíčních splátkách, vždy k poslednímu dni v měsíci, a služby spojené s nájmem ve výši, jaká je uvedena ve výpočtovém listě (nájemní smlouva ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí, protokol o předání garážového stání). Za období od února 2021 činila výše nájemného a úhrad 1 312 Kč měsíčně (výpočtový list platný od 02. 2021). Výše úhrad spojená s užíváním stání 1 600 Kč splatné dne [datum], kdy měsíční nájemné činí nově částku 1 360 Kč měsíčně (Výpočtový list pro 6. 2022). Žalovaná neuhradila nájemné za měsíc únor 2021 až červen 2022, vždy ve výši 1 312 Kč, v dubnu 2021 žalovaná učinila pouze úhradu ve výši 550 Kč, celkem tedy 22 042 Kč (Evidence předpisů a plateb, přehled dlužných období). Žalovaná tak nehradil nájemné včas, čímž vznikl dle čl. VIII. smlouvy o nájmu právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, celkem tedy 13 853,03 Kč (Výpočet smluvní pokuty). Žalobce žalovanou upomínal o úhradu dluhu (Předžalobní výzva ze dne [datum], kopie dodejky). 6. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalovaná byla v předmětném období, tedy v únoru 2021 až v červnu 2022 nájemcem garážového stání (§ 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). S tím se pojila povinnost žalované řádně a včas platit nájemné, poplatky za služby v celkové výši 1 312 Kč měsíčně, od června 2022 1360 Kč měsíčně. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by nájemné a poplatky byly zcela a včas uhrazeny. V řízení rovněž nebylo ze strany žalované tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by k zániku nájmu bytu došlo před měsícem června 2022. Z daného důvodu žalovanou stíhá povinnost k úhradě nájemného a poplatků za služby za dobu trvání nájmu a povinnost k úhradě smluvní pokuty. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 22 042 Kč na nájemném, a částku 13 853,03 Kč na dlužné smluvní pokuty z důvodu nehrazení nájemného. 7. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalované rovněž uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení se opírá o ust. § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok soudu o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na poslední vývoj judikatury Ústavního soudu týkající se práva na náhradu nákladů právního zastoupení statutárních měst a jejich městských, se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přidržel stanoviska Ústavního soudu vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2396/09 ze dne [datum] (viz též nález sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]). V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Žalobce, kterým je v tomto řízení Hlavní město Praha, nepochybně disponuje takovým materiálním a personálním vybavením, aby pouze svými pracovníky a zaměstnanci mohl podávat žaloby k soudu, účastnit se jednání a hájit svá práva a zájmy. Konečně skutečnosti, které by měly takový závěr vyvracet, v řízení tvrzeny nebyly. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 1 636 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 436 Kč dle položky [číslo] bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků a dále paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby v celkové výši 200 Kč (2 x 100 Kč), dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.