33 C 105/2022-101 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne (datum) domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 632 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne (datum) v obci (obec), v (ulice) ulici pes žalovaného nebyl na vodítku a vběhl pod vozidlo (značka automobilu), (registrační značka), čímž byla způsobena dopravní nehoda, v jejímž důsledku došlo k poškození předmětného vozidla. Žalobkyně jako pojistitel a (právnická osoba), (anonymizováno), ([příjmení]) jako pojistník, uzavřely rámcovou pojistnou smlouvu (číslo) na jejím základě dílčí pojistnou smlouvu (číslo) o pojištění vozidel (dále jen„ Pojistná smlouva“). Na základě smlouvy o úvěru (číslo) leasingové smlouvy, k pojistné smlouvě přistoupil (jméno) (příjmení) – řidič poškozeného vozidla. Žalobkyně se v předmětné Pojistné smlouvě zavázala v případě pojistné události vyplatit poškozenému pojistné plnění. Při šetření pojistné události – shora popsané dopravní nehody, za jejíž vznik je odpovědný žalovaný, vznikla hmotná škoda ve výši 84 632 Kč, kterou žalobkyně z titulu Pojistné smlouvy uhradila poškozenému. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen„ OZ“) pak má škůdce povinnost poškozenému nahradit jím způsobenou škodu. Dle ustanovení § 2820 odst. 1 OZ přechází právo poškozeného na náhradu škody proti škůdci na pojistitele, bylo-li v souvislosti se škodou pojistitelem vyplaceno pojistné plnění. V důsledku poskytnutí pojistného plnění poškozenému tedy přešlo právo na úhradu vzniklé újmy z poškozeného na žalobkyni, která má vůči žalovanému právo na náhradu částky, kterou v důsledku pojistné události poškozenému vyplatila. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky nejprve výzvou ze dne (datum), posléze pak ještě prostřednictvím předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne (datum), avšak žalovaný přes veškeré výzvy neuhradil žalobkyni ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se zaplacení dlužné pohledávky do prodlení, požaduje žalobkyně i zaplacení zákonného úroku z prodlení a rovněž i náhradu nákladů řízení. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den (datum), ke kterému se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne (datum) s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. V posuzované věci se jedná o nárok žalobkyně podle ust. 10 odst. 1 písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalobkyně, jakožto pojistitel, má právo na náhradu toho, co za žalovaného poškozenému uhradila, protože žalovaný řídil nákladní automobil pod vlivem alkoholu a způsobil dopravní nehodu. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 464 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 232 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši 84 632 Kč sestávající z částky 18 000 Kč za 4 úkony právní služby (tj. 4 500 Kč za jeden úkon), a sice 1/ převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhlášky, 2/ podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky, 3/ výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky a 4/ účast na jednání konaném u soudu dne (datum) - § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky) + 4 x režijní paušál za 4 shora citované úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky + 21 % DPH ve výši 4 232 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.