33 C 107/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 169 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako cestující využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], když cestoval vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] – [ulice] nádraží a [obec] hlavní nádraží, přičemž porušil § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a rovněž povinnost stanovenou v bodě 13. kapitoly II. SPPO, neboť cestoval bez platného jízdního dokladu. Žalovaný nezaplatil jízdné ve výši 169 Kč dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel a za porušení této povinnosti mu vznikla povinnost zaplatit přepravci přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, účinným od 1. 1. 2021. Žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil, takže ke dni podání žaloby dlužná částka činí 1 169 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. ode dne [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a společností [právnická osoba], [IČO] jako postupníkem přešla uvedená pohledávka na žalobkyni. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoli mu bylo postoupení pohledávky oznámeno a byl o zaplacení dluhu upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], jež v sobě obsahuje i oznámení o postoupení dané pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, a učinil následující závěry o skutkovém stavu: Dne [datum] cestoval žalovaný ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – hlavní nádraží a [obec] hlavní nádraží který provozuje právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], a při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, tzn. že ani po výzvě neuhradil jízdné ve výši 169 Kč stanovené Tarifem [anonymizována dvě slova]. Za porušení povinnosti uhradit jízdné mu vznikla povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč (zjištěno z Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne [datum]), žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil. Předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu konkrétních postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum] s tím, že toto oznámení o postoupení pohledávky je součástí předžalobní upomínky, jíž byl žalovaný zároveň vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (zjištěno z Předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], včetně podacího archu). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 169 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku společnosti [právnická osoba] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“), na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně stanovené jízdné. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě a jízdné neuhradil a je tudíž povinen zaplatit jízdné ve výši 169 Kč (§ 2550 o.z.) a rovněž i přirážku k jízdnému v částce 1 000 Kč (§ 2048, § 2052 o.z.). Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy byla rovněž provedena přepravní kontrola. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 169 Kč. Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky se opírá o ustanovení § 1970 o. z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 o. z. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. V souladu s ustanovením § 137 o. s. ř. jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění – ustanovení § 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ advokátního tarifu), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu), a to vše včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.