33 C 137/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 117 665,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum], po prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) s tím, že sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaný svým podpisem uvedené úvěrové smlouvy potvrdil, že se seznámil s úvěrovými podmínkami, které jsou její nedílnou součástí, že s nimi souhlasí a všechna jejich ustanovení jsou pro něho srozumitelná a dostatečně určitá. Žalovaný byl v souladu se smlouvou i s úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného úvěrového rámce, žalovaný se naopak zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za ně úroky. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky s tím, že v jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru. V průběhu úvěrového vztahu tak žalovaný načerpal částku celkem ve výši 135 275,10 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 29 378,51 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti, ke kterým se podpisem úvěrové smlouvy zavázal, a sice hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Dopisem ze dne [datum] byl pak žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a na pohledávku žalobkyni neuhradil ničeho. Celkem tedy žalovaný dluží žalobkyni částku 117 665,70 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 115 909,70 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, kterou žalovaný dosud žalobkyni neuhradil, ačkoli byl k tomu několikrát vyzván, naposledy právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne [datum]. [příjmení] žalované částky požaduje žalobkyně na žalovaném i zaplacení jejího příslušenství a rovněž i náhrady nákladů řízení. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo předvolání k uvedenému jednání doručeno dne [datum] s tím, že jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný, jak již shora uvedeno, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 5. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. 6. V posuzované věci se jedná o nárok žalobkyně vycházející ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky, tzn. o nárok ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), v platném znění, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 327,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 707 Kč a odměnou advokáta za čtyři úkony právních služeb ve výši 23 280 Kč, tj. 5 820 Kč za jeden úkon (1/ převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) cit. vyhlášky, 2/ podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky, 3/ výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky a 4/ účast na jednání soudu dne [datum] - § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky) + náhradou hotových výdajů za tyto čtyři úkony právních služeb po 300 Kč + 21 % DPH ve výši 5 140,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.