33 C 178/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na vyklizení nemovitosti uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu užívání nemovitosti žalovaným bez právního důvodu poté, co byla žalovanému dána žalobcem výpověď z nájmu bytu, když žalovaný nehradil řádně nájemné za období [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok]. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Žalobce se k jednání dostavil a vydání rozsudku pro zmeškání navrhl. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Vzhledem k tomu, že věc po právní stránce soud posuzuje jako nárok žalobce na ochranu jeho vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1042 a násl. o.z., dospěl k závěru, že v dané věci je možno uzavřít smír, neboť se jedná o právní vztah vycházející z dvoustranného smluvního závazkového vztahu, který si mohou účastníci svými dispozitivními úkony upravit. Schválení smíru by nebylo v rozporu s právními předpisy. Zároveň rozsudek nemá konstitutivní povahu, neboť jím dochází pouze k deklarování již existujícího právního vztahu mezi účastníky. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.