33 C 88/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jako cestující cestoval dne [datum] vozidlem městské hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] podnik [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a uzavřel tak s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o přepravě osob. Žalovaný neuhradil za provedení přepravy jízdné, což bylo zjištěno při přepravní kontrole, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil. Splatnost jízdného i přirážky k jízdnému nastala v den provedení přepravy. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] podnik [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přešla uvedená pohledávka na žalobkyni. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoli mu bylo postoupení pohledávky oznámeno a byl o zaplacení dluhu upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tj. ode dne [datum] do zaplacení, a rovněž i zaplacení náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, neboť žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný, a učinil následující závěry o skutkovém stavu: Dne [datum] cestoval žalovaný vozidlem městské hromadné dopravy, který provozuje právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] podnik [právnická osoba], a při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, tzn. že ani po výzvě neuhradil jízdné ve výši 20 Kč stanovené Tarifem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]. Za porušení povinnosti uhradit jízdné mu vznikla povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (zjištěno z Dohody s cestujícím č. I [číslo] ze dne [datum] a Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]), žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradil. Předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu konkrétních postoupených pohledávek). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum] (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]) a zároveň i vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum] (zjištěno z Výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího archu). 5. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku [právnická osoba] podnik [právnická osoba] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“), na základě níž vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně stanovené jízdné. Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě a jízdné neuhradil a je tudíž povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč (§ 2550 o.z.) a rovněž i přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč (§ 2048, § 2052 o.z.). Jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravy, kdy byla rovněž provedena přepravní kontrola. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč. Povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky se opírá o ustanovení § 1970 o. z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 o. z. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. V souladu s ustanovením § 137 o. s. ř. jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění – ustanovení § 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ advokátního tarifu), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu), a to bez DPH, neboť zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkem má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.