67 C 212/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 442,37 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že žalovaný od ní na základě dokladu – prodej za hotové [číslo] ze dne [datum] odebral 1 ks lahve na ostatní technické plyny, přičemž tato dodávka byla ze strany žalovaného řádně uhrazena v hotovosti při převzetí zboží. Z poslední uhrazené faktury [číslo] ze dne [datum] vyplynulo, že měl žalovaný v užívání 1 ks lahve na ostatní technické plyny. Uhrazením předmětné faktury žalovaný ve smyslu čl. 4 VOP odsouhlasil stav obalů na svém odběrovém čísle, neboť proti faktuře nevznesl žádné námitky. Podpisem dodacího listu potvrdil i souhlas se Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou jeho nedílnou součástí. Podle VOP je žalobkyně oprávněna účtovat za pronájem ocelových lahví nájemné podle platného ceníku. Za období od [datum] do [datum] představovalo nájemné za pronájem 1 lahve na ostatní technické plyny částku 11,90 Kč a dodatkové nájemné 18,50 Kč obě částky za lahev a den bez DPH podle platného ceníku od [datum] a podle platného ceníku od [datum] představovalo nájemné 13,70 Kč a dodatkové nájemné 22 Kč obě částky za lahev a den bez DPH. Jelikož žalovaný neplnil své finanční závazky, vypověděla žalobkyně dopisem ze dne [datum] nájemní smlouvu a vyzvala žalovaného k vrácení předmětné lahve. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto žalobkyně v souladu s čl. 7 VOP požadovala po žalovaném i smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení lahve (označené kódem [anonymizováno] [číslo]) po skončení nájmu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky dopisem ze dne [datum] i předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], kde vedle úhrady pohledávky byl žalovaný vyzván i k úhradě smluvní pokuty. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. požaduje žalobkyně po žalovaném i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas podáním ze dne [datum] a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Ve věci tak bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě dokladu – Prodej za hotové [číslo] ze dne [datum] převzal žalovaný 1 ks lahve označené kódem [anonymizováno] [číslo], za což mu byla vyfakturována částka 1 142 Kč. Podpisem tohoto dokladu žalovaný stvrdil, že byl seznámen s bezpečnostními pokyny pro návštěvníky areálu [právnická osoba] a současně projevil souhlas s tím, že na jakýkoli vztah mezi ním a žalobkyní se aplikují Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] pro prodej Plynu a nájem distribučních prostředků a že se s jejich zněním obeznámil (Prodej za hotové [číslo] ze dne [datum]). Všeobecné obchodní podmínky jsou nedílnou součástí každé smlouvy, kterou se žalobkyně zavázala dodávat zákazníkovi plyn v jakémkoli skupenství anebo mu pronajmout distribuční prostředek či technické zařízení [příjmení]. V jejich čl. 6 je též uvedeno, že není-li cena plynu či ostatních plnění stanovena v samotné smlouvě, řídí se podle aktuálního ceníku (Všeobecné obchodní podmínky [příjmení] účinné od 1. 1. 2021). Fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 489,93 Kč účtovala žalobkyně žalovanému denní nájem lahve za období od [datum] do [datum] (Faktura [číslo] ze dne [datum]). Vyfakturovanou částku se splatností dne [datum] žalovaný dne [datum] uhradil převodem na účet žalobkyně (Detail transakce výpisu z účtu vedeného u [příjmení] [příjmení]). Následně fakturami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] účtovala žalobkyně žalovanému denní nájem a dodatkový nájem lahve, společně i s poplatkem za tisk faktury za období od [datum] do [datum] v celkové výši 11 442,37 Kč. Výše denního nájemného i dodatkového nájemného vychází ze základního ceníku platného od [datum] a následně od [datum] (Faktury zákazníka [číslo] ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], Základní ceník produktů a služeb platný od [datum], Základní ceník produktů a služeb platný od [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 377,20 Kč s tím, že nebude-li pohledávka do 3 dnů uhrazena, je připraven se s nárokem obrátit na soud (Poslední výzva k úhradě ze dne [datum], kopie doručenky datové zprávy ze dne [datum]). Vzhledem k opakovanému neplnění finančních závazků žalovaným přistoupila žalobkyně k výpovědi nájemní smlouvy, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Současně ho vyzvala k úhradě dluhu ve výši 12 634,22 Kč a upozornila na možnou smluvní pokutu, nebude-li předmět nájmu ve lhůtě vrácen (Výpověď nájemní smlouvy ze dne [datum]). Žalovaný výzvy neuposlechl, proto byl naposledy dopisem ze dne [datum] právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ve výši 16 634,22 Kč, zahrnující již i smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od obdržení výzvy (Výzva k úhradě pohledávky ze dne [datum], kopie doručenky datové zprávy ze dne [datum]). Na základě shora citovaných listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 15 442,37 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o koupi ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a o pronájmu věcí movitých ve smyslu § 2316 a násl. o.z. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by shora uvedené faktury včetně smluvní pokuty žalobkyni řádně a včas uhradil. Rovněž nerozporoval, že by mu pronájem věci movité ze strany žalobkyně nebyl řádně poskytnut. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 občanský zákoník) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla žalobkyni přiznána i částka 1 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a byť nebyla žaloba podána na ustáleném vzoru, jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává ve skutkově i právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Žalobkyni, respektive jejímu právnímu zástupci, nic nebránilo v tom, aby žaloba byla podána na ustáleném vzoru, proto je na ni při přiznání náhrady nákladů řízení tak nahlíženo. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 452 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.