7 C 36/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 807,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že zahraniční společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec], [poštovní směrovací číslo] [číslo], [země], s ním dne 18. 8. 2021 uzavřela smlouvu, na jejímž základě čerpal z bankovního účtu této společnosti na svůj bankovní účet číslo [bankovní účet] vedený u [právnické osoby] [příjmení] [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 24 807,90 Kč, jež se zavázal vrátit do 16. 3. 2022, což však neučinil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba] na adrese [webová adresa], na nichž se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy. Před zasláním návrhu smlouvy žalovanému prostřednictvím webového rozhraní podle jeho žádosti společnost [právnická osoba] posoudila jeho schopnost splatit požadované peněžní prostředky na základě výpočtu rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji včetně rezervy ve výši 10 % takového rozdílu, nejméně však ve výši 3 410 Kč, tak aby předpokládaná částka ke splacení činila nejvýše 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, a dále na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru klientských informací a v databázi European United Credit Bureau, přičemž o platební schopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti. Žalovaný byl o splacení dluhu upomínán upomínkami odeslanými společností [právnická osoba], jež pohledávku vůči žalovanému dále dne 27. 1. 2020 postoupila smlouvou na žalobkyni. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění výzvou odeslanou dne 13. 4. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů. 4. Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že zahraniční společnost s tehdejším názvem [právnická osoba], nyní [právnická osoba], registrační číslo [číslo] [číslo], se sídlem [adresa], [obec], [poštovní směrovací číslo] [číslo], [země], uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala mu opakovaně poskytnout peněžní prostředky až do okamžité celkové nesplacené výše 15 000 Kč, z toho poprvé ve výši 5 000 Kč, a kterou se žalovaný zavázal jí je vrátit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků, to vše v měsíčních splátkách ve výši alespoň 13 % součtu poskytnutých nevrácených peněžních prostředků a úroku, nejméně však ve výši 1 000 Kč nebo ve výši součtu poskytnutých nevrácených peněžních prostředků a úroku, pokud takový součet činil méně než 1 000 Kč, a se splatností do 15 dnů od data výpisu. Splátky žalovaného se započítávaly nejprve na úrok. Poplatek z prodlení činil 250 Kč Součástí smlouvy byly standardní podmínky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. 5. Ze standardních podmínek úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice soud zjistil, že výše uvedená smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek společnosti s tehdejším názvem [právnická osoba] na adrese [webová adresa] na základě žádosti žalovaného. K poskytnutí peněžních prostředků docházelo vždy na základě žádosti žalovaného učiněné prostřednictvím internetových stránek společnosti s tehdejším názvem [právnická osoba] na adrese [webová adresa] po zadání uživatelského jména a hesla nebo telefonicky. Společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] byla oprávněna kdykoliv z vlastní vůle změnit nejvyšší možnou okamžitou celkovou částku peněžních prostředků k poskytnutí. Výpis se vydával každých 30 dnů. V případě prodlení žalovaného se splácením byla společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] oprávněna mu účtovat částku 250 Kč jako náhradu přiměřených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením, a poskytnuté nevrácené peněžní prostředky učinit okamžitě splatnými. 6. Z přehledu transakcí, z výpisu za období od 16. 9. 2021, z loan application info a z výpisu za období do dne 16. 3. 2022 soud zjistil, že společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč dne 18. 8. 2021, ve výši 10 000 Kč dne 14. 10. 2021, ve výši 1 065 Kč dne 19. 10. 2021, ve výši 1 500 Kč dne 22. 11. 2021 a ve výši 600 Kč dne 23. 11. 2021. Žalovaný jí splatil dne 14. 9. 2021 částku 556,49 Kč a 543,51 Kč na úrok, dne 13. 10. 2021 částku 509,08 Kč a 500,92 Kč na úrok a dne 19. 11. 2021 částku 2 210,33 Kč a 0,67 Kč na úrok. Konečná výše poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ke dni 2. 3. 2022 činila 14 889,10 Kč a konečná výše nesplaceného úroku k témuž dni činila 9 168,82 Kč. Společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] účtovala žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů po 250 Kč dne 23. 12. 2021, dne 23. 1. 2022 a dne 23. 2. 2022. Společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] vystavila žalovanému výpis s uvedenými konečnými částkami se splatností dne 16. 3. 2022. 7. Dále soud ze smlouvy na opakované postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky zjistil, že smlouvou ze dne 27. 1. 2020 společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 13. 4. 2022. 8. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že uvedeným dopisem zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění. 9. Na základě výše popsaných skutkových zjištění z jednotlivých žalobkyní předložených písemných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] poskytla na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky v celkové výši 18 165 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně, a to v ujednaných měsíčních splátkách, a dále nahradit náklady v souvislosti s jeho prodlením se splácením v ujednané výši. Žalovaný však z poskytnutých peněžních prostředků vrátil pouze 3 275,90 Kč, jejich konečná výše tak činila 14 889,10 Kč, konečná výše úroku činila 9 168,82 Kč a konečná výše nákladů vzniklých společnosti s tehdejším názvem [právnická osoba] v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením činila 750 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla společností s tehdejším názvem [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“),„ (s ) mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 11. Shora popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že společnost s tehdejším názvem [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě mu poskytla na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit úroky. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal nahradit společnosti s tehdejším názvem [právnická osoba] účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením, podle § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na původní žalobkyni podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., což bylo žalovanému oznámeno podle § 1882 odst. 1 o. z. V řízení nevyšlo najevo, že by žalovaný splatil z poskytnutých peněžních prostředků a úroku více, než kolik činil rozdíl mezi celkovou výší poskytnutých peněžních prostředků a úroku na straně jedné a žalovanou částkou na straně druhé. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 24 807,92 Kč jako součet nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků, nesplaceného úroku a účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodleném žalovaného. Zároveň soud žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, jež je s ohledem na prodlení žalovaného se splacením peněžitého dluhu tvořeno úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 445 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 993 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tari