9 C 179/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 27 571,05 Kč s příslušenstvím tak, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 6. 11. 2021 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 6. 11. 2021 byl uzavřen dodatek [číslo] o poskytnutí kontokorentu žalovanému ve výši 30 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut 7. 11. 2021, po prověření jeho úvěruschopnosti. Žalovaný porušil smluvní podmínky, žalobkyně tak 2. 1. 2023 zaslala žalovanému zesplatňující dopis. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině 28 109,66 Kč a na úroku 1 240,11 Kč. Žalovaný dne 21. 1. 2023 uhradil částku 538,61 Kč, úhradu žalobkyně započetla na dlužnou jistinu. Dluh žalovaného tak činil 27 571,05 Kč na jistině, a 1 240,11 Kč na kapitalizovaném úroku. Úroky žalovaná požadovala v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú“). Zákonné úroky z prodlení požadovala žalobkyně od 10. dne po zesplatnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř., když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (č. l. 4 p.v. spisu) a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně tuto uzavřela s žalovaným dne 6. 11. 2021 Smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat své služby včetně služeb platebních k běžnému účtu č. [bankovní účet]. 5. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne 6. 11. 2021 zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaný byl povinen se do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu, nebo jakéhokoli dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostal do záporných, mít na účtu kladný zůstatek. Současně měl mít na účtu vždy dostatek prostředků k úhradě úroků z úvěru. Součástí dodatku byly podmínky kontokorentu. 6. Z podmínek pro používání kontokorentu účinných od 21. 4. 2022 a od 19. 5. 2019 soud zjistil, že v případě porušení podmínek kontokorentu byla žalobkyně oprávněna požadovat předčasné splacení kontokorentu a prohlásit jej za okamžitě splatný. Za porušení bylo považováno mj. prodlení s úhradou jakéhokoli závazku vůči žalobkyni. 7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu z běžného účtu za dobu od 6. 11. 2021 do 13. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úroků z úvěru, když na úrocích za období od 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 ve výši 477,29 Kč uhradil pouze 156,26 Kč, na úrocích za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 453,30 Kč neuhradil ničeho, na úrocích za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 451,22 Kč neuhradil ničeho, na úrocích za den 1. 1. 2023 ve výši 14,56 Kč neuhradil ničeho. K 1. 1. 2023 činil dluh na jistině 28 109,66 Kč. Dne 21. 1. 2023 žalovaný uhradil 538,61 Kč, a dluh na jistině tak činil 27 571,05 Kč. Ke dni zesplatnění měl žalovaný na svém běžném účtu záporný zůstatek 500 Kč. Úroky z úvěru byly kapitalizovány částkou 1 240,11 Kč ke dni zesplatnění. 8. Z dopisu ze dne 2. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalovanému, že kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 849,77 Kč. 9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Soud uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, když učinil tento závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobkyně žalovanému dne 6. 11. 2021 umožnila čerpat kontokorent do výše 30 000 Kč, přičemž úroková sazba byla ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením úroků z kontokorentu, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr dne 2. 1. 2023 zesplatnila. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného 28 109,66 Kč na jistině, 1 240,11 Kč na úrocích. Žalovaný po zesplatnění na úvěr dne 21. 1. 2023 uhradil 538,61 Kč. 11. Po právní stránce soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění k 21. 5. 2021 (dále jen„ o.z.“), a z § 2 odst. 1, § 122 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat kontokorentní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč (§ 2395 o.z., § 2 odst. 1 z.s.ú.), s úrokem 18,9 % ročně (§ 2395 o.z.). Žalovaný se zavázal splácet úvěr v souladu s ujednanými podmínkami, avšak tuto svou povinnost porušil. Žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou dne 2. 1. 2023 zesplatnila, přičemž k tomuto dni byl dluh žalovaného 28 109,66 Kč na jistině, 1 240,11 Kč na úrocích. Dne 21. 1. 2023 žalovaný uhradil na jistinu 538,61 Kč. Ničeho dalšího již neuhradil. 13. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému zaplatit částku 27 571,05 Kč, jako nesplacené jistiny úvěru (§ 2395 o.z.) a částku 1 240,11 Kč jakožto neuhrazených úroků z úvěru (§ 2395 o.z.). Žalovanému soud uložil také povinnost k úhradě smluvních úroků v souladu s § 122 odst. 4 z.s.ú. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.), uložil soud žalovanému také povinnost k úhradě úroků z prodlení v zákonné výši (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 104 Kč. V souladu s § 149 odst. 3 o.s.ř. soud uložil žalovanému tuto částku žalobkyni uhradit, když žalobkyně úhradu jiných nákladů nepožadovala. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.