98 C 128/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacenou kupní cenu zařízení. Předně žalobce uvedl, že právní předchůdce uzavřel se žalovaným účastnickou smlouvu Zákaznické smlouvy [číslo] k telefonnímu číslu [číslo] kupní smlouvu (dále jen„ Smlouva“), když žalovaný jako kupující své povinnosti stále vůči právnímu předchůdci žalobce coby prodávajícímu nesplnil, když neuhradil 3 000 Kč, ačkoliv splatnost kupní ceny nastala již dne [datum], takže proto podává žalobu, protože ani právnímu předchůdci a ani žalobci žádná částka žalovaným uhrazena nebyla. 2. Ačkoliv byl žalovaný řádně a včas předvolán k prvnímu k ústnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, tak z prvého se omluvil, takže soud odročil bez konání ústního jednání, ovšem z následně nařízeného jednání se bez omluvy k jednání stejně nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Přítomný právní zástupce žalobce na ústním jednání navrhl soudu vydání rozsudku pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 5. Předně, ačkoliv kontumační rozsudek je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného, takže soud pečlivě zvažuje jeho užití, tak na druhé straně soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a oprávněným zájmům (čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, § 1, § 3 o. s. ř.). Soud tedy nemůže chránit zájmy těch, kteří nechtějí participovat na soudním řízení, svá práva nijak nehájí a zůstávají pasivní (I. ÚS 2656/12, NS ČR 30 Cdo 3825/2007). 6. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se dle skutkových tvrzní v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 7. Z hlediska hmotného práva vychází nárok žalobce z povinnosti žalovaného zaplatit kupní cenu věci, která byla žalovanému prodána v souvislosti se smlouvu dle § 2 písm. a), § 63 zákona č. 127/2005 Sb., a na které žalobce oprávněně vystavil žalobci vyúčtování, když ale žalovaný však nesplnil svojí povinnost ze smlouvy řádně a včas je zaplatit. Ze skutkových tvrzení v žalobě také vyplývá, že žalobci náleží i úrok z prodlení z dlužné částky, když počátek prodlení nastává pod dni splatnosti faktur (§ 1970 OZ s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění). Za této situace soud došel k závěru, že jsou naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť po hmotně právní stránce jsou v žalobě uvedená dostatečné skutkové okolnosti pro přiznání požadovaného plnění. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., plně procesně úspěšnému žalobci soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení. Soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 1 089 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění), třemi režijními paušály po 363 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně DPH a odměnu právního zástupce ve výši 1 573 Kč (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) a to včetně DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 16,2%, je nižší než v prvním kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla, což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).