98 C 129/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1.Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 130 435 Kč s příslušenstvím odůvodněním, že se jedná dlužný nájem a dluh ze spotřebovaných služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu. V žalobě dále uvedl, že uzavřel se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu, kterou mu jako pronajímatel pronajal byt [číslo] v domě [adresa], který je součástí pozemku pare. [číslo] v obci [obec], k. ú. [část obce]. [anonymizováno] [územní celek] byla žalobkyni svěřena správa předmětných nemovitostí, a která skočila dne [datum]. Podle nájemní smlouvy byl žalovaný povinen hradit nájem řádně a včas – tedy do 15. dne měsíce, na který se platí, a to ve výši: 4 335 Kč a 81 Kč obojí nájemné a 3 362 Kč zálohy na služby. Žalovaný však žalobci dosud neuhradil: 840 Kč - dluh za užívání společné TV antény, 1.600 Kč - dluh za osvětlení, 2.560 Kč dluh za odvoz pevného domovního odpadu, 14.000 Kč dluh za dodávku studené vody, 8.000 Kč dluh za dodávku teplé vody, 16.002 Kč dluh za dodávku tepla, 729 Kč dluh na nájemném za zařízení bytu, 34.711 Kč dluh za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, 50.993 Kč dluh na nájemném, na písemnou výzvu nereagoval, takže proto podává tuto žalobu žalobce nezaplatili ani po té, co byl k tomu vyzván. 2.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným. 3.Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. (č.l.29) a žalovaný na výzvu soudu (č.l.26) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř., 101 odst. 1 o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4.Žalobce dne [datum] uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu, podle které byl jako nájemce povinen platit nájem a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, dle evidenčního listu, splatnost nájmu i záloh nastávala [webová adresa] měsíce, za který se platí, když dne [datum] nájem skončil a žalovaný byt žalobci protokolárně předal (tyto skutečnosti má soud za prokázané z nájemní smlouvy a předávacího protokolu bytu). 5.Žalovaný za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] zaplatila žalobci jen 4 596 Kč, takže ke dni skončení nájmu resp. k podání žaloby dluží 130 435 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z evidence předpisu plateb žalobce). 6.Soud vyšel z dokazování, ze kterého vyplývá, že žalobce pronajal byt žalovanému. Ačkoliv žalovaný byl dle nájemní smlouvy mimo jiné povinen řádně a včas platit nájemné a zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním předmětného bytu (§ [číslo], § 2251 OZ), takto souvisle června 2019 nečinil. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, nebo že by nájemní smlouva skočila dříve, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. Žalovanému [anonymizováno] rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 7.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci úspěch a dle § 142a o.s.ř. vyzval žalovaného k zaplacení (č.l11). Předně, soud zjistil, že žalobce je městskou částí, a tedy je povinen spravovat svůj majetek resp. majetek Hl. m. [obec], který je mu svěřený ke správě, ve veřejném zájmu, a proto na něm lze mimo jiné i žádat, aby byl žalobce schopen zajistit kvalifikované a racionální řešení své pravidelné agendy, mezi kterou jednoznačně patří i vymáhání dlužných nájmů, je dostatečně profesně personálně vybaven vlastním právním odborem (ÚS ČR . ÚS 2396/09). A dále soud zjistil, že poté, co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný - neboť vychází přímo ze zákona a pak z výše nájemného a spotřebovaných a vyúčtovaných služeb. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě, a proto tedy nelze říci, že by tato věc vyžadovala odbornou, sofistikovanou právní pomoc – a vyhledal-li jí žalobce, pak si náklady nese sám (ÚS ČR Pl ÚS 39/13). Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 522 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), když ničemu nevadí, že žalovaná částka je vyšší než 50 000 Kč (NS ČR 28 Cdo 1934/2016). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 8.O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 12,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Soud nepřehlédl, že žaloba se týká dluhu za bydlení žalovaného, což soud přičetl tomu, že se žalovaný se s vysokou pravděpodobností dostal do vážných finančních potíží a vzal vážně fakt, že nájemci z pohledu právní úpravy dlouhodobě požívají ochrany. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí - zejména když žalobu podal se značným odstupem ode dne jeho vzniku, takže zjevně na zaplacení tolik nespěchá a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky, a to včetně náhrady nákladů řízení na dobu, kdy žalovaný jí bude moci zaplatit, aniž by se dostal na hranici chudoby (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).