98 C 248/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného dne [datum] žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 24 417 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel dne [anonymizováno] [rok] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle které vyplatil ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr splátkami až do výše 37 500 Kč – což byla celková výše úvěru. Ovšem žalovaný nikoliv řádně a včas úvěr splácel, protože nic nevrátil, čímž se dostal do prodlení, a dne [datum] žalobce zesplatnil. Z tohoto důvodu, že žalovaný dosud žalobci dluží částky část jistiny činila 17250 Kč, dluh na splátkách ke Dni zesplatnění činil 4500 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1053 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 3447 Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 17250 Kč + 3447 Kč, což v součtu činí na jistině 20697 Kč a na úrocích 1053 Kč. 2. Žalovaný zůstal zcela pasivní. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení s výzvou k vyjádření se k možnému postupu dle § 115a o.s.ř., nereagoval. Soud postupoval dle § 101 odst. 4, § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Žalobce se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 30 000 Kč, když žalovaný měl žalobci vrátit ve 25 splátkách částku 1 500 Kč částku 37 500 Kč, účastníci si v článku IV odst. 2 c) dojednali, že za každé prodlení se splácením splátky je povinen žalobci žalovaný zaplatit smluvní pokutu 499 Kč a pak 0,1% denně, když se úvěr stane splatným v důsledku porušení povinností žalovaným (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru, ve které jsou uvedeny údaje – rodné číslo, telefon, adresa bydliště, číslo OP– které musel poskytnout žalovaný). 5. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný obdržel vyplacený úvěr ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč, z interní bilance úvěrové smlouvy žalobce. 6. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k zaplacení zesplatněného dluhu písemnou výzvou (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výzvy). 7. Žalovaný dlužil ke dni [anonymizováno] [částka] a jistině (tyto skutečnosti má soud za prokázané z bilance smlouvy úvěrové smlouvy žalobce) 8. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 9. Žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva splatného úvěru (§ 2395 OZ), a to podle smlouvy, podle které žalobce poskytl úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému smluvený úvěr poskytl, když žalovaný je přestal splácet, proto se žalobce zachoval správně dle smlouvy, kdy poté, co mu úvěr není ani ke dni rozhodnutí soudu vrácen, tak požaduje jeho zaplacení podanou žalobou. Protože žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, ale žalovaný vůči žalobci nikoliv, tak žalovaný žalobci také dluží úvěr, poplatky a také smluvní pokutu (§ 2048 OZ). Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, nebo že by smlouva byla neplatná či dříve splněná, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náhradu nákladů zastoupení advokátem soud tedy přiznal podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, odst. 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. 3 paušální částky náhrady za 3 úkony právní služby, vše včetně 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.. 12. Žalovaný zůstal zcela pasivní. 13. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 1103321/2023 – 8 nereagoval. Soud postupoval dle § 101 odst. 4, § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 14. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, pořízeného u příslušného odb. dopravně správních činností a zjistil, že žalovaný byl evidován jako vlastník souzeného motorového vozidla, po celou souzenou dobu. 15. Z upomínky žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nevyzvedl v odběrné lhůtě. Z upomínky [datum] soud zjistil, že neobsahuje žádný čárový kód, který žalobce běžně používá u odeslaných výzev, proto žádná tato jmenovaná výzva nic neprokazuje. 16. [příjmení] výpočet příspěvku vozidla za žalovanou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 201dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 86Kč, tedy příspěvek za každou souzenou dobu 17 286 Kč. 17. Soud přiznal žalobci také 300 Kč (v obou žalovaných případech) z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 18. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum], nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až od [datum], ale soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení naprosto jasně (jako zde) vyplynulo, že žalobce má prokázaný nárok na úroky z prodlení za dobu (ve všech žalovaných případech resp. dobách, viz shora) o dost delší, než sám žalobce žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku (§ 153 o.s.ř.), protože proto, že vzdát se žalobou části důvodného nároku, je žalobcovo procesní právo. 19. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně