98 C 266/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 100 Kč s příslušenstvím, protože žalobce poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací dle smlouvy ze dne [datum], a to až do dne [datum], kdy byla ukončena. Žalovaný měl povinnost žalobci vrátit technické zařízení, což se ovšem nestalo, takže proto žaluje smluvní pokutu 1 600 Kč. Dále ve smlouvě si účastníci sjednali slevu montáže pro žalovaného ve výši 1 239, 67 Kč, která byla podmíněná dvouletým trvání smlouvy, což se nestalo, takže žalobce navrhuje přiznání vyúčtování celé ceny montáže. Protože žalovaný na výzvu nereagoval, tak podává tuto žalobu. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu, pak i vyjádřením na č.l. 10, když žalovaný na usnesení s výzvou na postup soudu dle jmenovaného ustanovení nereagoval. Soud postupoval dle § 115a, § 101 odst. 4 o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Smlouvou [číslo] – [anonymizováno] uzavřenou dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným bylo prokázáno, že mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo i ujednání o pronájmu [anonymizována dvě slova] Součástí smlouvy byly ujednání, že při skončení smlouvy je žalovaný povinen vrátit zařízení do 7 dnů ode dne ukončení smlouvy, a pro případ, že se tak nestane pak povinen zaplatit jednorázovou smluvní pokutu 1 600 Kč za nevrácení pronajatého zařízení – optické síťové jednotky a také ujednání, že žalobce poskytl žalovanému slevu ve výši 100% poplatku za zavedení připojení, a její poskytnutí je podmíněno trváním smlouvy v délce dvou let, v případě ukončení smlouvy před touto dobou, nárok žalovaného na slevu zanikne. 5. Dne [datum] protokolárně žalobce předal žalovanému zařízení [příjmení] [příjmení]. 6. Dne [datum] žalobce smlouvu se žalovaným vypověděl, pro dlužné poplatky za provoz. 7. Dne [datum] se splatností [datum] žalobce vystavil fakturu [číslo] to jednak na 1 600 Kč smluvní pokutu a 1 500 za zánik slevy 1 239,67 Kč s DPH, tedy 1 500 Kč. 8. Soud vyšel z toho, že předmětem řízení je závazkový vztah ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (§ 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb.) na základě které žalovaný jako účastník (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb.) získal přístup k internetu, a za tím účelem mu žalobce poskytl potřebná zařízení, které žalovanému i sám namontoval. 9. Ze zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalobce má nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 OZ), když zařízení, které žalovaný protokolárně skutečně převzal, ale nevrátil řádně a včas do 7 dnů, poté co smlouva skončila, ač právě k této povinnosti se ve smlouvě zavázal. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobci náleží z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti, kterou stanovil žalobce fakturou (§ 1970 OZ s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění). 10. Druhý nárok žalobce vychází z povinnosti žalovaného zaplatit cenu ze smlouvy o dílo (§ 2586 OZ), která byla uzavřena mezi účastníky za účelem montáže bezplatně poskytnutého zařízení (viz shora). Na montáž žalobce tedy oprávněně vystavil žalovanému vyúčtování v ceně montáže, kterou ovšem nepožadoval zaplatit – neboť to byla 100% sleva. Ovšem, když žalovaný neplnil svojí povinnost ze smlouvy řádně a včas platit poplatky, takže proto smlouva zanikla dříve, než v ujednanou dobu provozu zařízení, takže proto smlouva zanikla před sjednanou dobou, tak nárok na slevu žalovaného zanikl, a žalovaný je povinen žalobci cenu montáže zaplatit. V řízení bylo zcela jasně prokázáno, že cena montáže a tedy i sleva byla 1 239,70 Kč. Tedy očividně bez DPH, kterého se žalobou nyní domáhá na žalovaném, a to výši 260,34 Kč. Fiskální poměry žalobce jsou pro obsah tohoto řízení ovšem zcela bez významu, protože žalobcova daňová povinnost se nijak nepromítla do smluvního ujednání, a proto jí ani nelze žalovanému přičíst k tíži – krátce řečeno žalovaný dostal slevu dle smlouvy 1 239,70 Kč a dle smlouvy je povinen toto částku také i zaplatit, když smlouva skončí předčasně. Takže tvrzení žalobce o dluhu žalovaného ve výši 260,34 Kč bylo zcela vyvráceno. Žalobci v souvislosti s tímto nárokem náleží i úrok z prodlení z dlužné částky, když počátek prodlení nastává pod dni splatnosti faktur (§ 1970 OZ s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění). 11. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši uhrazeného soudního poplatku 400 Kč a náhrada za hotové výdaje, což je v daném případě 3 úkony po 300 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), když žalobce se snažil žalovaného pohnout k zaplacení žalované částky výzvou [datum], aniž by musel podat žalobu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 12,7%, je nižší, než v polovině roku [rok], nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí - zejména když žalobu podal po delší době, takže nejspíš na zaplacení tak nespěchá a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky, a to včetně náhrady nákladů řízení na dobu, kdy nehrozí, že by se žalovaný dostal na hranici chudoby (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).