98 C 344/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 995 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Po provedení všech věcně opodstatněných šetření dne [datum] ustanovil soud žalovanému opatrovníka usnesením, protože žalovaný nemá žádný statutární orgán (§ 29 odst. 2 o.s.ř., NS ČR 29 Cdo 4384/2015). 3. Opatrovník se vyjádřil dne, tak navrhuje žalobu zamítnou jako nedůvodnou, když sice připustil, že se žalovaným se nelze spojit, ovšem i tak tvrdí, že od [anonymizováno] [rok] žalovanému nelze doručovat, protože není zde žádná osoba, oprávněná za něj jednat a měla legální přístup do datové schránky, když žalovaný nárok není dostatečně prokázaný, když navíc mohlo v mezidobí dojít i k částečné úhradě. 4. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu, opatrovník byl výslovně proti takovému postupu, proto soud účastníky řízení řádně volal k nařízenému ústnímu jednání. 5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který soud pořídil (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], odb. dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný po žalovanou dobu vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla. 6. Z upomínky žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu, kterou se mu poštou nepodařilo doručit, výzva ze dne [datum] neobsahuje žádný doklad o odeslání a ani čárový kód, který žalobce běžně používá k odeslání pošty. 7. [příjmení] výpočet příspěvku za souzenou dobu je dán součinem počtem dnů - což je 103dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 65Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 6 695 Kč. 8. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). 9. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to již od [datum] – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až do [datum], a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení jasně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu delší o více než o měsíc, než sám žaluje, tak ani tehdy soud nemůže přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku o měsíc delších úroků z prodlení (§ 153 o.s.ř.). 10. Argument žalovaného, že žalovaný neměl přístup do datové schránky, neboť neměl žádného jednatele a ani jinou osobu, která by měla přístup do datové schránky - a proto mu tedy nebyla doručena výzva s naprosto zásadními účinky pro úspěch žaloby (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.) - tak ten soud neuznal. Soud totiž vyšel z normativní situace § 570 OZ, která je vystavěná na tzv. teorii dojití, tedy že sférou dispozice adresáta lze rozumět všechny body, které adresát potencionálně ovládá, a tato dosažitelnost všech těchto bodů tedy adresátovi dovoluje, aby se kdykoliv seznámil s obsahem zásilky – a jestliže tak neučiní, pak je to rozhodnutí, které jde jen k jeho tíži (NS ČR 32 Odo 442/2003). Byla to volba žalovaného, nemít žádného jednatele, když se hodí dodat i fakt, že žalobce zásilku poslal poštou, nikoliv do datové schránky a v říjnu, kdy žalovaný měl ještě datovou schránku pod kontrolou (podle opatrovníka). Krátce řečeno, žalovaný měl objektivní možnost se s výzvou seznámit a jestliže to neučinil, pak na účinky výzvy žalobce nemá žádný vliv. 11. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. A dále odměnu právního zástupce ve výši 2 178 Kč (za účast na ústním jednání (§ 11 písm. g) účast na ústním jednání, § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 13. Ustanovenému opatrovníkovi náleží odměna, protože je to stát, kdo je prakticky klientem ustanoveného advokáta, a protože se odměna ustanoveného zástupce neřídí žádnou vzájemnou smlouvou o právní pomoci, ale výhradně ustanoveními advokátního tarifu, který na takové opatření státu pamatuje. Opatrovníkovi náleží odměna (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 2 advokátního tarifu) a 3režijní paušály ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 ve spojení § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis vyjádření g) - účast na ústním jednání), neboť § 9 odst. 5 advokátního tarifu hovoří jen o sazbě odměny, nikoliv o paušální náhradě, takže opatrovníkovi náleží režijní paušál za všechny úkony, které během řízení uskutečnil, a to v zákonné výši, a proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř..