98 C 73/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 966 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla: do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, tak podává tuto žalobu 2. Dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně zpět, v době kdy ústní jednání nebylo ani nařízeno, takže soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení zastavil ve výroku I. rozsudku (§ 118, § 96 odst. 1, 2 o.s.ř), aniž by bylo nutné zjišťovat stanovisko strany žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 346722/2022 – 9 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Z výpisu z registru silničních vozidel pořídil u [anonymizována tři slova] [obec], odb. dopravně správních činností, je žalovaný vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla. Z upomínky žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že byla podle dokladu [anonymizována dvě slova] doručena žalovanému, upomínka ze dne [datum] nebyla doložena žádným dokladem o odeslání nebo o doručení a dokonce neměla ani čárový kód pro odeslání. 5. Předně, žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Tsoud proto vyšel z výpisu z registru silničních vozidel a mohl uzavřít, že žalovaný byl v souzenou dobu registrovaným vlastníkem dotčeného motorového vozidla. 6. Předmětem žaloby byl po částečném zpětvzetí (viz shora) jen úrok z prodlení z žalované částky (§ 1958, § 1970 OZ, § 4 z.č. 168/1999 Sb.), který ovšem žalobci náležel od [datum], i když sám uplatnil úrok jen dobu o měsíc kratší, a to od [datum] – což ovšem žalobce ke své škodě nežaloval (§ 153 o.s.ř.), což je důvod proč úroky od dřívějšího data soud nepřiznal. Soud přiznal úroky z prodlení do doby ([datum]), které sám žalobce v žalobě uvedl, ač dobu zaplacení žalované částky žalobce ničím neprokázal a ani neoznačil žádný důkaz. Soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 7. Ohledně náhrady nákladů řízení soud vyšel z normativní situace § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kterou lze použít výhradně pro případ, že jsou při zpětvzetí splněny dvě podmínky: první, že žalobce vezme zpět návrh, který byl podán důvodně, a ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu lze usuzovat z toho, zda žalobce získal žalobou uplatněný nárok či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval (NS ČR 28 Cdo 2953/2014). V souzené věci však žalobce podáním se zpětvzetím ničím neosvědčil, že žalovaný splnil souzenou pohledávku, a hlavně, že se tak stalo po dni podaní žaloby (NS ČR 28 Cdo 1878/2013). Pouhé tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil žalovanou pohledávku, podle ustálené a dlouhodobě známé judikatury, nepostačuje (VS v [obec] 12 Cmo 320/98). Na tomto místě soud pro pořádek dodává, že žalobce žádný důkaz ohledně úhrady žalovaného neoznačil a vzhledem k tomu, že soud po důkazech nepátrá (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011), tak shora řečené značí, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 146 odst. 2 druhá věta o.s.ř., a soud tak postupoval dle § 146 odst. 2 první věta o.s.ř., nicméně žalovaný zůstal v řízení pasivní, a proto mu žádné náklady nevznikly. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek [anonymizováno] vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).