17 C 281/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne [datum] tvrdila, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 5 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr, jakož i poplatek za jeho poskytnutí ve výši 165 Kč zavázal uhradit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů a to dne [datum] a dne [datum], kdy za každé prodloužení splatnosti byl účtován poplatek ve výši 495 Kč. [příjmení] mohlo dojít k prodloužení splatnosti, uhradil žalovaný dne [datum] a dne [datum] částku 1 Kč. Jinak neuhradil žalovaný ničeho. Vzhledem k prodlení žalovaného mu byly účtovány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 300 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná částka je tak složena z neuhrazené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 989 Kč, poplatku za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5,56 Kč za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 6 753 Kč za období od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). 4. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 5 000 Kč. V této smlouvě se žalovaný zavázal úvěr vrátit do [datum], jakož i zaplatit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 165 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatky spojené s případným vymáháním úvěru ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný rovněž zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v celé výši dne [datum]. Žalovaný si dne [datum] a dne [datum] odložil splatnost úvěru o 30 dnů, přičemž při každém odložení data splatnosti uhradil 1 Kč. Jinak žalovaný neuhradil ničeho. Za každé prodloužení splatnosti byl sjednán poplatek ve výši 495 Kč. K zaplacení pohledávky pak nedošlo ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Ke dni [datum] předmětná pohledávka za žalovaným činila celkem 6 758,56 Kč, tj. 4 999 Kč na nesplaceném úvěru, 165 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 989 Kč na poplatku za prodloužení splatnosti, 300 Kč na poplatku za vymáhání úvěru, 300 Kč na smluvní pokutě a 5,56 Kč na kapitalizovaném úroku. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ). Na základě této smlouvy poskytl úvěrující (žalobkyně) na požádání úvěrovaného (žalovaného) v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za jejich poskytnutí. Žalobkyně svoji povinnost splnila řádně a včas. Žalovaný si dvakrát odložil termín splatnosti, díky čemuž žalobkyni vzniklo právo na sjednaný poplatek za prodloužení splatnosti. Žalovaný se přesto dostal do prodlení se splněním svých povinností (§ 1968 OZ), pročež žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jakož i smluvní pokutu. Prodlením žalovaného je pak odůvodněn nárok na sjednaný poplatek za vymáhání úvěru. 6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I). 7. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalovanému zaplatit žalobkyni 1 489 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, účelně vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva a podání návrhu na zahájení řízení dle § 11 odst. 1 písm. a/, d /a odst. 2 písm. h/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 600 Kč, tj. 200 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za každý z uvedených úkonů úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 400 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 2 odst. 1 písm. a/ Sazebníku). 8. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).