17 C 191/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne 24.2.2025 tvrdila, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ) s žalovanou dne 18.3.2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve výši 4 000 Kč. Ujednání ohledně výše úvěru bylo následně změněno až do výše 20 000 Kč, v kteréžto výši byl úvěr žalovaným skutečně i vyčerpán. Nedílnou součástí smlouvy účastníků pak byly obchodní podmínky žalobkyně. Takto poskytnutý úvěr včetně úroku se žalovaná zavázala vrátit do 21.5.2024. Žalovaná však své povinnosti porušila, kdy úvěr neuhradila řádně a včas. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného plnění několikrát vyzvala, ta však neuhradil ničeho, a to ani na základě žalobkyní učiněné předžalobní výzvy. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení celkem 24 152 Kč (tj. jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 152 Kč), jakož i úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 152 Kč od 22.5.2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. K jednání soudu se žalobkyně a její zástupce nedostavili po včasné omluvě, zatímco žalovaná, ač řádně předvolán, se nedostavila bez jakékoliv omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).4. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:5. Z listin označených jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, a dodatek č. , hodnota, ke smlouvě č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k právně relevantnímu jednání, jehož výsledkem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši nejprve 4 000 Kč a následně 20 000 Kč, čemuž odpovídal závazek žalované úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky, a to do 17.4.2024.6. Z listin označených jako „výpis z účtu předchůdkyně žalobkyně č. , hodnota, ke dnům 21.2.2024, 18.3.2024 a 25.3.2024“ bylo zjištěno, že dne 21.2.2024 byla z účtu č. , č. účtu, , když tento byl veden na jména žalované, učiněn registrační poplatek ve prospěch účtu žalované č. , hodnota, . Dále zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně, to právě prostřednictvím převodu mezi uvedenými účty, dne 18.3.2024 žalované zaslala částku 4 000 Kč, jakož i dne 25.3.2024 žalované zaslala částku 16 000 Kč.7. Z listiny označené jako „smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 včetně přílohy“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Součástí smlouvy bylo ujednání čl. 3.16 k uzavírání dílčích smluv, kdy konkrétně v článku 3.1 je uvedeno, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek, kdy právní předchůdkyně žalobkyně každý 5. den kalendářního měsíce, nebo den následující, je-li 5. den měsíce dnem pracovního klidu, zašle žalobkyni e-mailem datovou pásku, přičemž okamžikem doručení datové pásky žalobkyni je uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, uvedených v této pásce.8. Z listiny označené jako „oznámení o postoupení pohledávky bez data včetně příslušné plné moci“ bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení postoupení pohledávky na žalobkyni. Nebylo však prokázáno, kdy a jakým způsobem, resp. zda vůbec, bylo toto oznámení doručeno žalované.9. Z listiny označené jako „výzva k zaplacení ze dne 14. 9. 2024 včetně dokladu o odeslání“ bylo zjištěno, že žalobkyně učinila výzvu k zaplacení sporné pohledávky. Nebylo však prokázáno, kdy a jakým způsobem byly tyto upomínky odeslány a doručeny žalované.10. Z dalších za řízení provedených důkazních prostředků (předžalobní výzva ze dne 19.10.2024 (9) včetně podacího lístku (10), výpis z databáze ARAD sestava 1144 ze které je patrno, že průměrná výše úroků úvěrů na spotřebu s fixací úroku do 1 roku v měsíci 03/2024 činila 7,75 % ročně) nebyly zjištěny žádné z hlediska řízení relevantní důkazy.11. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:12. Žalobkyně žalované převodem na účet č. , č. účtu, dne 18.3.2024 poskytla částku 4 000 Kč, jakož i dne 25.3.2024 poskytla částku 16 000 Kč. Těmto transakcím předcházelo jednání, jehož výsledkem bylo sepsání listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a „dodatel č. 1 této smlouvy“. Obsahem uvedených listin bylo ujednání o úvěru ve výši celkem 20 000 Kč, který měl být žalovanou vrácen do 17.4.2024, a to včetně sjednaných úroků.13. Dále pak byl v řízení učiněn závěr, že sepsání a podepsání uvedené listiny ze dne 18.3.2024 a 25.3.2024 a poskytnutí částky 20 000 Kč žalované nepředcházelo posouzení schopnosti žalované splácet.14. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní dne 6.12.2023 uzavřela rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, když však tato neobsahovala výčet konkrétních pohledávek, které touto měly být postoupeny. Daná smlouva však obsahovala ujednání ohledně mechanizmu, na jehož základě k postoupení takových konkrétních pohledávek bude docházet (čl. 3.16) prostřednictvím dílčích smluv, žádná taková dílčí smlouva, ze které by bylo parno, že došlo k postoupení pohledávka za žalovanou, však soudu ze strany žalobkyně navržena a ani předložena nebyla.15. Žalobkyně pak sice navrhla a soudu předložila listinu označenou jako oznámení o postoupení pohledávky bez data včetně příslušné plné moci, když taková listina skutečně obsahuje jednání právní předchůdkyně žalobkyně, kterým je oznámení o postoupení pohledávka žalované. Ke smůle žalobkyně však nebyla tvrzeno a ani prokázáno, že taková listina skutečně byla dodána do sféry vlivu žalované, tedy nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobe byla tato žalované doručena.16. Žalobkyně se pak svou nepřítomností u jednání vzdala dobrodiní poučení soudu (§ 118a odst. 1, 3 OSŘ), tudíž soud dále vyšel z takto učiněného závěru o skutkovém stavu.17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“), jakož i speciální úpravu zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb., jen „z.s.ú.“).18. Na základě učiněných skutkových zjištění soud vztah účastníků nejprve posuzoval dle ustanovení smlouvy o smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. OZ), přičemž bylo shledáno, že žalobkyně neunesla břemeno prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy dostatečně ověřila schopno žalované daný úvěr splácet. Uzavírá se proto, že daná smlouva je od počátku neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá z.s.ú.).19. Na tomto základě soud dále posuzoval, zda žalobkyni náleží plnění z jiného právního titulu (bezdůvodného obohacení), avšak shledal, že nikoliv.20. Žalobkyně totiž neprokázala, že pohledávka její právní předchůdkyně (a je jedno zda z titulu platné úvěrové smlouvy, či z titulu bezdůvodného obohacení) za žalovanou skutečně byla žalobkyni platně postoupena (§ 1879 a násl. OZ). Tento závěr soud učinil vzhledem k tomu, že žalobkyní předložená smlouva o postoupení pohledávek je toliko smlouvou rámcovou, která postoupení dané pohledávky za žalovanou sama o sobě nikterak neprokazuje, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila dílčí smlouvu o postoupení dané pohledávky za žalovanou, jejíž uzavření rámcová smlouva o postoupení pohledávky předpokládá, jakož konečně i vzhledem k tomu, že ohledně oznámení o postoupení pohledávky ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, které by v případě jeho doručení k rukám žalované k prokázání postoupení pohledávky postačovalo, ve skutečnosti žalované doručeno nebylo (toto nebylo jakýmkoliv způsobem prokázáno).21. Uzavírá se proto, že žalobkyni nesvědčí aktivní legitimace v dané věci, pročež daná žaloby byla zamítnuta v celém rozsahu (výrok ad I.).22. Nad rámec tohoto soud konstatuje, že žalobkyně nejen že nikterak neprokázala, že její údajná právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž došlo k porušení její zákonné povinnosti (§ 86 ZSÚ), avšak i kdyby právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila, byla by předmětná smlouva stejně neplatná, neboť předmětný úvěr byl ve skutečnosti zatížen zcela zjevně nepřiměřeným úrokem ve výši 279,83 % ročně. Uzavírá se tedy, že nejen ujednání ohledně výše úroku, ale smlouva jako celek, by byla neplatná, neboť s ohledem na podnikatelský záměr předchůdkyně žalobkyně, tj. záměrně profitovat z úroků, by předchůdkyně žalobkyně smlouvu zcela zjevně neuzavřela, pokud by docházelo k úročení toliko obvyklou úrokovou sazbou (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99)23. Na náhradě nákladů řízení soud nepřiznal (výrok ad II.) žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ), avšak při jednání soudu se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.