9 C 231/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že od 16. 1. 2019 není vlastníkem motorového vozidla značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“). Žalobu odůvodnila tím, že na základě kupní smlouvy uzavřené dne 16. 1. 2010 mezi žalobkyní na straně prodávající a žalovaným na straně kupující, a po úhradě kupní ceny došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného. Žalovaný se v kupní smlouvě zavázal zajistit na své náklady přepis vozidla v registru vozidel ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. Žalobkyně z opatrnosti jako prodávající podala žádost o změnu údajů o vlastníkovi na registr vozidel, vzhledem k tomu, že žalovaný svou část povinnost nesplnil, k převodu vozidla v registru nedošlo. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem vozidla, neboť jí hrozí reálná újma jako v registru vozidel zapsanému vlastníkovi a provozovateli, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, odpovědnost za případné dopravní přestupky tak spadá na žalobkyni, přičemž zápis v registru vozidel odporuje skutečnému stavu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 16. 1. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným kupní smlouvu č. , Anonymizováno, a na základě této smlouvy převedla na žalovaného vlastnictví automobilu značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , který byl zároveň téhož dne po zaplacení kupní ceny žalovanému předán. V článku 1.4. smlouvy se žalovaný zavázal, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady jako kupující, včetně úhrady správního poplatku, přičemž kupující či jím určená osoba předem odsouhlasená prodávajícím v řízení o zápisu zastoupí prodávajícího na základě uděleného zmocnění. Dne 16. 1. 2019 podala žalobkyně u příslušného orgánu , Anonymizováno, žádost o zápis změny vlastníka, nebo provozovatele silničního vozidla z žalobkyně na žalovaného (Kupní smlouva č. , Anonymizováno, , faktura, potvrzení o zaplacení kupní ceny, protokol o předání vozidla, žádost žalobkyně o zápis změny vlastníka, doručenka do datové schránky příslušného orgánu). Dopisem ze dne 19. 6. 2024 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní upomínkou žalovaného, aby splnil své povinnosti spočívající v zajištění přepisu vozidla, a k úhradě smluvní pokuty (předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2024, podací lístek ze dne 19. 6. 2024).5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 2079 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, na základě které se žalovaný stal novým vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaný pak měl dle této smlouvy povinnost zajistit změnu vlastníka v evidenci držitelů motorových vozidel, avšak neučinil tak.6. V daném případě se žalobkyně žalobou domáhala určení, že není vlastníkem vozidla dle § 80 o. s. ř. Pro podání takové žaloby je pak zákonnou podmínkou, bez jejíhož splnění, nemůže žalobce s určovací žalobou uspět, existence naléhavého právního zájmu. Naléhavý právní zájem je pak dán zejména tam, kde by se bez tohoto určení stalo právní postavení žalobce nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právního postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Naléhavý právní zájem je současně dán tehdy, jestliže je požadované určení objektivně vzato způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.7. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. , spisová značka, , „žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, když bez tohoto určení nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.“ Z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 pak vyplývá, že „požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu, nebo má-li skutečný vlastník možnost domoci se u civilního soudu vydání potřebných dokladů a vozidla k tomu, aby uvedený požadavek na doložení dokumentů, byť později, splnil. Takový požadavek proto nemá žádné negativní důsledky ve sféře práv chráněných ústavním pořádkem České republiky, zejména práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť odkázání dané osoby na postupy v občanskoprávním soudním řízení nejsou nepřiměřené jeho situaci, do které se dostal porušením své zákonné povinnosti podat společnou žádost o zápis změny vlastníka v registru vozidel ve stanovené lhůtě.“8. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je přitom podstatný například z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů v platném znění, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.9. V řízení bylo prokázáno, že se žalobkyně žádostí ze dne 16. 1. 2019 domáhala zápisu změny vlastníka i provozovatele vozidla, žalovaný však neposkytl potřebnou součinnost a v řízení netvrdil ani neprokázal opak. Vzhledem k těmto skutečnostem je zřejmé, že v daném případě je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. S ohledem na vše výše uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 064,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 14 450 Kč, stanovená podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za úkon právní služby (převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, výzva k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, a návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT), a třech paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a dále z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 2 614,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.