15 C 148/2026-32 – Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že v souladu s ustanovením zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, byla žalovanému při přepravě veřejnou linkovou dopravou v rozmezí let 2023–2025 opakovaně uložena přepravní kontrolou povinnost zaplatit jízdné ve výši ve výši 30 Kč a přirážku ve výši 1500 Kč. Protože žalovaný svou povinnost řádně a včas nesplnil, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužného jízdného spolu s přirážkami a zákonným úrokem z prodlení. Úrok z prodlení je požadován vždy od prvního dne, kdy se žalovaný dostal s plněním do prodlení, tj. ode dne následujícího po dni, kdy ke spáchání přestupku došlo, do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Žalovaný cestoval dne 20. 2. 2023 linkou č. 17; dne 3. 1. 2024 linkou metra B; dne 22. 1. 2024 linkou č. 2; dne 25. 1. 2024 linkou č. 17; dne 7. 3. 2024 linkou č. 27; dne 6. 6. 2024 linkou metra B; dne 8. 2. 2025 linkou č. 10; dne 26. 8. 2025 linkou metra A a dne 28. 8. 2025 linkou č. 3 a přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. V souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu vznikla žalovanému povinnost uhradit jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1500 Kč. Protože žalovaný ničeho neuhradil, byla mu zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužných částek. Ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tak uplatňuje nárok na zaplacení všech nezaplacených částek, z nichž výše jedné činí 1530 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 18a odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě; § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách; vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu; smluvních přepravních podmínek PID a Tarifu Pražské integrované dopravy žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost všechny dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení žalobkyni zaplatit (výrok ad I).Protože žalobkyně vlivem administrativního nedopatření v petitu žaloby nárokovala částku 1 530 Kč za přestupek spáchaný dne 26. 8. 2025 celkem čtyřikrát, avšak před vyhlášením rozsudku vzala žalobu co do částky 4 590 Kč, tj. částky sestávající z trojnásobku částky 1 530 Kč, zpět, postupoval soud dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok ad II).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, částku ve výši 1 707,5 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů řízení v částce 907,50 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 360 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu z důvodu administrativního pochybení částečně vzala zpět, nese podle § 146 odst. 2 o. s. ř. náklady řízení v této části sama. Náklady spojené s tímto procesním úkonem proto nebyly zahrnuty do náhrady nákladů řízení přiznané vůči žalovanému (výrok ad III).