34 C 82/2026-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. Uvedla, že žalovaná ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, nastoupila na přepravu v jejích linkách, čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Žalovaná však v uvedených případech cestovala bez platného jízdního dokladu a neuhradila jízdné , částka, ani přirážku k jízdnému , částka, . Zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádá ode dne následujícího po dni uskutečnění dané přepravy do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani k výzvě od zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) neboť žalobkyně s tímto postupem vyslovila svůj souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná se k výzvě v usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -9, s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. v soudem určené lhůtě nevyjádřila, přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalovaná opakovaně cestovala linkami veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a na výzvu osoby pověřené přepravcem se neprokázala jízdním dokladem s tím, že převzala stejnopis zápisu o provedené přepravní kontrole a podepsala jej. Konkrétně šlo dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce , adresa, ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Řepčická ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu metrem „A“ (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Nádraží , adresa, ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu metrem „A“ (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Flora ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu metrem „A“ (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Želivského ze dne , datum, ), dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Hejtmanská ze dne , datum, ) a dne , datum, o cestu linkou č. , hodnota, (zjištěno z protokolu o přepravní kontrole na zastávce Chvaly ze dne , datum, ).6. Z tarifu Pražské integrované dopravy soud dále zjistil, že jízdné pro žalovanou by ve všech případech činilo , částka, , přičemž se jedná zároveň o nejnižší možný tarif pro dospělou osobu do 70 let věku (zjištěno z přílohy Tarifu PID – ceník jízdného). Cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a dále přirážku , částka, (zjištěno ze smluvních přepravních podmínek PID platných od , datum, ).7. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, (zjištěno z předžalobní upomínky včetně podacího lístku).8. Na základě skutkových zjištění učiněných ze shora uvedených listin soud věc po právní stránce posoudil dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) jako smlouvu o přepravě osob, jíž se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaného) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.9. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, uzavřela smlouvu o přepravě osob dle § 2550 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala přepravit žalovanou do místa určení a žalovaná se zavázala zaplatit jízdné. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a na výzvu pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem a v souladu s platným zněním zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Žalované vznikla povinnost uhradit jízdné (7 x , částka, ) a přirážku k jízdnému (7 x , částka, ). V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající ze shora citovaných smluv splnila řádně a včas či že by na úhradu dlužné částky plnil alespoň zčásti.10. Žalovaná je tudíž v prodlení s úhradou dlužných částek počínaje vždy dnem následujícím po každé z provedených přepravních kontrol. Právě od tohoto dne soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.13. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.14. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. a neshledal důvod k jejich prodloužení.