18 C 358/2007-277 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně [jméno] [příjmení] se v původním řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka] na základě žaloby ze dne 26.10.2000 domáhala po žalovaných určení, že je vlastníkem pozemků zapsaných na LV [číslo] pro k.ú. [část obce], z důvodu zapsaného duplicitního vlastnictví k předmětným pozemkům. Toto řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 30.5.2006 ([číslo listu] spisu [spisová značka]) ve vztahu k původním dvěma žalovaným a řízení ve vztahu k žalovanému [příjmení] podniku hl.m. [obec] bylo vyloučeno k samostatnému řízení, jež dostalo sp.zn. [spisová značka]. V tomto řízení došlo ke změně subjektů jak na straně žalobkyně, tak na straně žalované. Po smrti původní žalobkyně paní [jméno] [příjmení] bylo usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodnuto o tom, že bude na místo ní pokračováno s její právní nástupkyní paní [jméno] [příjmení] a dále totožným usnesením rozhodnuto, že na stranu žalovanou se připouští Česká republika – [název původní účastnice]. Dále byla usnesením č.j. [číslo jednací] připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně, nyní paní [jméno] [příjmení], domáhala určení, že vlastníkem pozemků je ona. Dále byla opětovně navrhována změna petitu v podání ze dne 14.1.2009, kde bylo požadováno určení, že původní žalobkyně paní [jméno] [příjmení], byla ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem předmětných pozemků a žalobkyně [jméno] [příjmení] je aktuálním podílovým spoluvlastníkem předmětných pozemků. O připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto usnesením č.j. [číslo jednací]. V návrhu na změnu žaloby ze dne 14.9.2009 se žalobkyně paní [jméno] [příjmení] domáhá určení, že paní [jméno] [příjmení], byla ke dni své smrti spoluvlastníkem v rozsahu ½ na pozemcích v k.ú. [část obce], č. parc. [číslo], [číslo] dále že žalobkyně paní [jméno] [příjmení] je aktuálním spoluvlastníkem těchto nemovitostí v rozsahu ½ z celku. Dále se žalobkyně domáhala určení, že paní [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti spoluvlastníkem v rozsahu [číslo] na pozemcích parc. [číslo] dále že žalobkyně je aktuálním spoluvlastníkem na těchto nemovitostech v rozsahu [číslo] z celku. Dále bylo k návrhu žalobkyně a se souhlasem paní [celé jméno žalobkyně] usnesením č.j. [číslo jednací] rozhodnuto, že paní [celé jméno žalobkyně] přistupuje na stranu žalobkyně jako další účastník a totožným usnesením bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby ze dne 14.9.2009. Při ústním jednání konaném dne 2.10.2013 navrhl právní zástupce paní [celé jméno žalobkyně] opět změnu petitu žaloby s tím, že má být rozhodnuto, že žalobkyně paní [celé jméno žalobkyně] je spoluvlastnicí na předmětných nemovitostech v rozsahu [číslo] z celku. Soud však již tuto změnu žaloby nepřipustil a rozhodl v tomto smyslu při jednání usnesením. Po úmrtí žalobkyně [jméno] [příjmení] soud rozhodl usnesením ze dne 11.3.2013, č.j. [číslo jednací], o právním nástupnictví paní [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně se tedy domáhaly určení, že jsou vlastnicemi předmětných nemovitostí, které byly dle výpisu z katastru nemovitostí vedeny duplicitně rovněž na [anonymizována dvě slova] s právem hospodaření pro podnik [anonymizována dvě slova] [obec] – výstavba inženýrských staveb a [ulice] správa komunikací hl.m. [obec]. V žalobě uvedly, že ke vzniku duplicity došlo na základě nesprávné hospodářské smlouvy, která byla od počátku zřejmě neplatná, když na jejím základě stát převedl vlastnické práva namísto práva hospodaření, ačkoli převádějící subjekt nebyl vlastníkem předmětných pozemků. Jako vlastník pozemků byla vedena v evidenci nemovitostí a v pozemkových knihách stále paní [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které nikdy vlastnické právo k pozemkům nepozbyly. Žalovaný ad. 1 [ulice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve svých vyjádřeních poukazoval na skutečnost, že pozemky, jež jsou předmětem řízení, si stát přivlastnil bez právního důvodu v době výstavby [anonymizováno] radiály, a žalobkyně měly své nároky uplatnit cestou restitučních předpisů a nikoli touto určovací žalobou. Z tohoto důvodu navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaný ad. 2 [země] – [anonymizováno] uvedl ve své obraně, že předmětné nemovitosti nebyly nikdy v majetku a dispozici [anonymizováno], a že tyto nemovitosti patrně přešly na [územní celek] dle zákona č. 172/1991 Sb. Navrhl proto, aby byla žaloba vůči němu zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Soud I. stupně ve věci vydal rozsudek dne 4.10.2013, č.j. [číslo jednací], jímž žalobu zamítl. Proti rozsudku podaly žalobkyně odvolání k [název soudu], jenž svým usnesením ze dne 27.6.2014, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. [název soudu] soud I. stupně zavázal, aby vyjasnil žalobní požadavky u obou žalobkyň, u druhé žalobkyně, aby tato především uvedla, jaký nárok uplatňuje (čeho se ona sama domáhá), a aby v tomto směru uvedla zcela chybějící žalobní tvrzení. Dále se měl soud I. stupně zabývat otázkou, jak a kdy došlo k duplicitě vlastnictví, přičemž bude třeba vyjasnit především otázku držby u všech pozemků. Soud I. stupně se měl dle názoru odvolací soudu dále zabývat otázkou držby předmětných pozemků v tzv. rozhodné době, přičemž je na žalobkyních, aby své tvrzení o (nepřetržitém) držení pozemků jejími předchůdci v rozhodné době prokázaly, a aby zejména doplnily rozhodná tvrzení ohledně vzniku duplicity vlastnictví k předmětným pozemkům, a aby k těmto tvrzením rovněž označila důkazy (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Dle odvolacího soudu soud I. stupně se má zabývat ve vztahu k předmětným pozemkům, zda byly uplatněny restituční nároky, o které pozemky v rámci restituce žalobkyně (či předchůdkyně) žádaly a svoje závěry podpoří důkazy. Soud vázán právním názorem [název soudu] vyzval žalobkyni [celé jméno žalobkyně] usnesením ze dne 22.9.2014, č.j. [číslo jednací], a [celé jméno žalobkyně] usnesením ze dne 22.9.2014, č.j. [číslo jednací], aby žalobní tvrzení doplnily a řádně navrhly žalobní petit. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] reagovala na výzvu soudu podáním ze dne 22.10.2015, kde uvedla, že důvodem její žaloby je snaha o odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva k pozemkům, ke kterým ona nabyla vlastnické právo kupní smlouvou ze dne 4.9.1948 (od otce). Uvedené pozemky žalobkyně nikdy fakticky neužívala, to zajišťovali jiní spoluvlastníci, přičemž navíc předmětné pozemky byly evidentně užívány jinými subjekty. Z uvedených důvodů požádala rovněž o vydání pozemků cestou restitučních předpisů ([anonymizováno] [číslo]). Svoje podání ještě dále doplnila podáním ze dne 17.3.2016, jímž opět zpřesnila a změnila žalobní petit. Změna žaloby byla v tomto smyslu připuštěna usnesením ze dne 18.3.2016, č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] reagovala na výzvu soudu podáním ze dne 23.10.2014, kde uvedla, že s předmětnými pozemky bylo nakládáno v rozhodné době různými subjekty (např. [anonymizována dvě slova] [část obce] atd.) avšak stát nikdy předmětné pozemky nenabyl do svého vlastnictví, a pozemky byly nepřetržitě vedeny jako vlastnictví žalovaných, kdy nikdo jejich vlastnické právo nesporoval. K další výzvě soudu č.j. [číslo jednací] žalobkyně naformulovala žalobní petit v podání ze dne 31.5.2015, o jehož připuštění soud rozhodl usnesením ze dne 18.3.2016, č.j. [číslo jednací]. [anonymizováno] ze dne 8.10.2015, č.j. [číslo jednací], soud připustil přistoupení [územní celek] na stranu žalovanou, a to k návrhu žalobkyně [celé jméno žalobkyně] ze dne 5.3.2015 [územní celek] v podání ze dne 15.1.2016 odmítlo nároky žalobkyň s tím, že se jedná o restituční věc, která podléhá restitučním předpisům a nelze ji tedy řešit cestou obecných předpisů. S předmětnými pozemky bylo jednoznačně disponováno státem a jeho státními organizacemi, jež vyústilo k výstavbě„ [anonymizováno] radiály.“ [anonymizováno] ze dne 15.1.2016 č.j. [číslo jednací], byly žalobkyně opět vyzvány, aby dotvrdily a svá tvrzení doložily důkazy, že předmětné pozemky užívaly ony nebo jejich právní předchůdci v rozhodném období (že jim tedy byla umožněna faktická dispozice s pozemky). K této výzvě žalobkyně nic dalšího k věci neuvedly. <b>Na věc soud aplikoval následující judikaturu a právní předpisy:</b> Soud prvního stupně zde poukazuje na skutečnost, že [název soudu] se k této právní otázce vyslovil v rozsudku velkého senátu občanskoprávního kolegia (viz § 19 zákona č. 6/2002 Sb.) ze dne 11. 9. 2003, [anonymizována čtyři slova]) [číslo], a zaujal právní názor, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době (podle restitučních předpisů), a to i bez právního důvodu, nemůže se domáhat ochrany práva podle občanského zákoníku (např. podle § 126 tohoto zákoníku) a to ani formou určení práva či právního vztahu podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu. Totožně se k této problematice vyjádřil rovněž [název soudu] sp. [značka automobilu] [anonymizováno] – st. [číslo], podle kterého žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Dle § 6 odst. 1) zákona č. 229/1991 Sb., oprávněným osobám budou vydány nemov