5 C 166/2020-57 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 4. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení 2 724 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 6. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal hradit sjednanou cenu. V rámci předmětné smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán pronájem přijímajícího zařízení, za které se žalovaný zavázal hradit 70 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil za pronájem v období od [číslo] do [číslo] (tj. 3* 70 Kč) a dále za srpen částku ve výši 14 Kč představující poníženou cenu a částku 500 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy pro opakované porušení povinností z této smlouvy odstoupila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení s upozorněním, že pokud zařízení nebude vráceno, bude žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 31. 1. 2019 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno současně s výzvou k úhradě dlužné částky. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř., v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud skutkový a právní závěr: žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby zvolené žalovaným (internet, televize). Součástí smlouvy byl též pronájem modemu WIFI COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA* za 70 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které stanovily povinnost žalovaného v případě ukončení smlouvy vrátit do 7 dnů pronajatého přijímajícího zařízení, přičemž pro případ jeho nevrácení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč (Smlouvou ze dne 30. 6. 2016; Všeobecnými obchodními podmínkami; Ceníkem služeb [právnická osoba]; Zakázkovým listem). Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila žalovanému faktury, které žalovaný neuhradil řádně a včas za období [číslo] za pronájem modemu, tj. 3* 70 Kč + 14 Kč + 500 Kč (Fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2017, splatná dne 5. 4. 2017; fakturou [číslo] ze dne 15. 4. 2017, splatnou dne 5. 5. 2017; fakturou [číslo] ze dne 15. 5. 2017, splatná dne 5. 6. 2017; fakturou [číslo] ze dne 15. 6. 2017, splatnou dne 5. 7. 2017 ve spojení s fakturou [číslo] ze dne 1. 7. 2017, splatnou dne 20. 7. 2017). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou předmětných faktur právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila ke dni 20. 8. 2017 a vyzvala žalovaného ke vrácení pronajatého zařízení a úhradě dlužné částky (Dopisem ze dne 9. 8. 2017; Upomínkou ze dne 21. 9. 2017; Výpisem z klientského účtu). Pohledávka za žalovaným byla dne 31. 1 2019 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019; Seznamem postoupených pohledávek; Potvrzením o úhradě ceny ze dne 8. 2. 2019; Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne 13. 2. 2019; Upomínkou ze dne 13. 2. 2019). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2020 vč. Potvrzení o odeslání). 7. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva v souladu s § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat veřejně dostupné služby (internet, televize) a pronájem Modemu WIFI a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit stanovenou cenu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila a požadovala úhradu dlužné částky vč. vrácení zařízení. Žalovaný ničeho neuhradil, ani ničeho nevrátil, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo v souladu s ceníkem a všeobecnými obchodními podmínkami právo na smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Dluh za žalovaným byl platně postoupen dle § 1879 o.z. z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno současně s výzvou k úhradě dlužné částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a byl stanoven ode dne následujícího od splatnosti jednotlivých faktur. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 724 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 9. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, uhradila soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 400 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Soud tedy ve výroku III. vyzval žalobkyni, aby doplatila soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP. 10. Lhůtu k plnění výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.