11 C 1/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 13 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedla, že příslušné vozidlo prodala dne 21. 7. 2019, a proto není povinna hradit žalovanou částku. 3. S ohledem na podání žalované vzala žalobkyně dne 23. 6. 2021 žalobu zpět co do částky 11 352 Kč s příslušenstvím, zároveň uvedla, že zápis do registru silničních vozidel nemá konstitutivní účinky, a proto nemá možnost dozvědět se, kdo je skutečným vlastníkem vozidla, pokud strany smlouvy nesplní svou zákonnou povinnost a nenahlásí registru změnu vlastnictví. Zpětvzetí žaloby proto nemůže jít k její tíži. 4. Soud usnesením ze dne 29. 6. 2021, [anonymizováno] [číslo jednací], řízení co do částky 11 352 Kč s příslušenstvím zastavil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná byla v období od 27. 6. 2019 do 21. 7. 2019 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] ([anonymizováno 5 slov]), [anonymizováno 5 slov]. Na základě kupní smlouvy ze dne 21. 7. 2019 žalovaná vozidlo prodala, v [anonymizována čtyři slova] byla vedena jako vlastník a provozovatel od 4. 12. 2014 do současnosti. V době od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 (celkem 157 dní) nebyla k vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 5. 2. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, avšak ta na tuto výzvu doručenou do sféry její dispozice dne 18. 2. 2020 nereagovala a ničeho neuhradila. Žalobkyně s ohledem na prodej vozidla požaduje po žalované příspěvek pouze za nepojištěné období od 27. 6. 2019 do 21. 7. 2019 (tj. za 25 dní) v částce 2 150 Kč a poplatek spojený s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 8. Ačkoliv byla žalovaná do 21. 7. 2019 vlastníkem a provozovatelem předmětného nákladního vozidla, v období od 27. 6. 2019 do 21. 7. 2019 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (86 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (25 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostala do sféry její dispozice dne 18. 2. 2020, řádně a včas nezaplatila, čímž se dostala dne 20. 3. 2020 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyně požaduje až od 21. 3. 2020 a jejím návrhem je soud vázán. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná a jež nezavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 623,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 802 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) a z částky 1 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.