12 C 308/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byla i kupní smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému koncové zařízení. Žalovaný však nehradil řádně sjednanou kupní cenu koncového zařízení, když neuhradil vyúčtování [číslo] [číslo]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba nejprve doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně z důvodu nemožnosti doručení bylo zdejším soudem dne [datum] vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní účastnickou smlouvu [číslo] o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací a součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky (smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami). Žalobkyně žalovanému na základě jeho objednávky poskytla koncové zařízení na splátky a za tyto služby žalobkyně vystavila dne [datum] vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] a znějící na částku 1 800 Kč, a dne [datum] vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] a znějící na částku 100 Kč (fakturami). Žalovaná neuhradil platby za poskytnuté zařízení celkem ve výši 1 900 Kč a to ani v náhradním termínu poskytnutém žalobkyní, ani v návaznosti na předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne [datum]). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, která je svou povahou smlouvou nepojmenovanou (§ 1724 zákona č. 90/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 1746 odst. 2 o. z.). Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí žalobkyně vedle hlasových a datových služeb poskytuje také koncová zařízení, která jsou zvlášť zpoplatněna, na což byl žalovaný upozorněn. Žalovaný tyto služby od žalobkyně převzal a užíval, a k jejich úhradě mu byly vystaveny výše uvedené faktury. Celkový dluh žalovaného za poskytnuté zařízení činí 1 900 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil cenu poskytnutého koncového zařízení, ocitl se v prodlení, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky také úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] představující paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky soud žalobkyni přiznal dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se v daném případě jednalo o závazek mezi podnikateli. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 900 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.