12 C 481/2020-60 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2020, domáhala na žalované zaplacení částky 17 689,42 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 11 937,55 Kč od 13. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi účastníky dne 29. 4. 2019, ve znění dodatku ze dne 29. 5. 2019, dle níž právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zpět společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 937,55 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku a na upomínky věřitele nereagovala. Pohledávka vůči žalované byla následně postoupena z původního věřitele na [právnická osoba] [anonymizováno], registrační číslo: [číslo], která ji postoupila žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč a neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 937,55 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 18. 10. 2019, poplatku za upomínky ve výši 450 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 5 301,87 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba opakovaně doručována dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně byla dne 7. 10. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: dne 29. 4. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ věřitel“), smlouvu o úvěru [číslo] která byla upravena dne 29. 5. 2019 dodatkem [číslo] (formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru, dodatkem, úvěrovými podmínkami). Dle této smlouvy věřitel převedl na účet dne 29. 4. 2019 ve 13:26 hod. žalované částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala věřiteli vrátit do 14 dní (potvrzením o platbě). Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, vzhledem k porušení povinností tak žalované vznikla povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu v souladu s článkem [číslo] smlouvy a rovněž úrok z prodlení z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], registrační číslo: [číslo], která pohledávku následně smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila na žalobkyni (smlouvami o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně (upomínkami, předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2020). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaná jako úvěrovaný, doposud nevrátila právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující poskytnuté peněžní prostředky v plné výši a porušila tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že byla opakovaně písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 960 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 689,42 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 910 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 820 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 820 Kč za písemné podání ze dne 20. 8. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 570 Kč ve výši 1 590 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.