14 C 211/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 945 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 99,62 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná se stala držitelem [anonymizována dvě slova] a dne 30. 11. 2019 splnila zákonnou povinnost přihlásit se jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V té souvislosti jí vznikla zároveň povinnost hradit [anonymizována dvě slova], což žalovaná řádně nečinil, když neuhradila [anonymizováno] za [anonymizováno] od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], přičemž výše poplatku činí 135 Kč měsíčně. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná ničeho nezaplatila ani v dodatečné lhůtě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se dne 30. 11. 2019 přihlásila do příslušné evidence držitelů [anonymizována dvě slova] jakožto poplatník [anonymizována dvě slova]. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila poplatek za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], tj. celkem v částce 945 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Po právní stránce takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak, že žalované jako držiteli televizního přijímače vznikla dle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené § 6 zákona č. 348/2005 Sb., tj. 135 Kč měsíčně. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2015 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je [anonymizováno] poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba [anonymizováno] poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Žalovaná tuto povinnost řádně neplnila, když za měsíce prosinec 2019 až červen 2020, tj. celkem za 7 měsíců, žalobkyni neuhradil poplatky v celkové výši 945 Kč. Žalovaná soudu neprokázala, že by za dlužné období poplatek ve výši 135 Kč měsíčně hradila. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství soud rozhodl dle § 10 zák. č. 348/2005 Sb. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a žalobkyni přiznal také nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., úrok z prodlení byl kapitalizován za období ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb., do podání žaloby a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném rozsahu soud dospěl k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud žalobkyni tyto náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se najednalo o náklady účelně vynaložené. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2.1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.