16 C 117/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 789,93 Kč. Žalobu odůvodnil tak, že dne 18. 8. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] (dále jen„ VOP“), přičemž žalovaný svým podpisem na předmětné smlouvě stvrdil, že se s nimi seznámil, obdržel je a souhlasí s nimi. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce zapůjčil žalovanému zařízení [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem na zakázkovém listu. Žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy, což spočívalo v soustavném neplacení poplatků za poskytnuté služby elektronických komunikací, proto došlo ze strany žalobce k odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 7. 8. 2018. Do 7 respektive 14 dnů od ukončení smlouvy měl žalovaný vrátit žalobkyni zařízení převzaté v souvislosti se smlouvou, tj. [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] identifikovatelný jedinečným výrobním číslem [anonymizováno]: [číslo] [příjmení]. Žalovaný toto zařízení žalobci nevrátil a žalobce je tak za něj po žalovaném oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy souhlasil s ujednáním smluvní pokuty ve výši dle ceníku. Dále žalobce nárokuje uhrazení částky 789,93 Kč s tím, že tato částka představuje neuhrazené částky za pronájem zapůjčených zařízení k využívání služeb, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích a další poplatky. Tyto částky vyplývají z faktury [číslo] splatné dne 20. 3. 2018 a znějící na částku 70 Kč, faktury [číslo] splatné dne 5. 4. 2018 a znějící na částku 51,93 Kč, faktury [číslo] splatné dne 5. 5. 2018 a znějící na částku 70 Kč, faktury [číslo] splatné dne 5. 6. 2018 znějící na částku 70 Kč, faktury [číslo] splatné dne 5. 7. 2018 znějící na částku 70 Kč. Z faktury [číslo] splatné dne 20. 7. 2018 byla odečtena částka ve výši 42 Kč, k úhradě tak zbývá částka celkem ve výši 458 Kč. Žalovaný však dlužnou částku do dne podání žaloby neuhradil, a to ani přes opakované písemné výzvy a upomínky ze strany žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě a usnesení s výzvou zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání doručena dne 12. 7. 2021 dle § 49 odst. 2,4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nejedná se o věc vypočtenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření se k soudem zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobce souhlasil), bylo ve věci postupováno podle § 115a o. s. ř. 4. Soud vzal za prokázané, že dne 18. 8. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] (dále jen„ VOP“), (smlouvou). Dále má soud za prokázané, že žalovanému bylo poskytnuto zařízení, a to [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] identifikovatelný jedinečným výrobním [číslo] (zakázkovým listem ze dne 17. 8. 2016). Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednostranně ukončil smlouvu odstoupením od smlouvy v důsledku porušení povinností (odstoupením ze dne 7. 8. 2018). Ze smlouvy ve spojení s VOP bylo zjištěno, že žalovaný byl na vlastní náklady povinen doplňkové zařízení vrátit do 7 respektive 14 dnů od ukončení smlouvy, přičemž pro případ porušení této povinnosti byla sjednána jednorázová smluvní pokuta za nevrácené zařízení ve výši 2 000 Kč (smlouvou, VOP – čl. 7 odst. 6, ceníkem). Dále bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl povinen žalobkyni hradit za další služby (pronájem zapůjčených zařízení k využívání služeb, poplatek za odpojení) úplaty dle ceníku (fakturami [číslo] VOP, ceníkem). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (výzva ze dne 12. 5. 2020). 5. Po právní stránce soud posoudil shora zjištěný skutkový stav následovně. Účastníci uzavřeli inominátní smlouvu dle § [číslo] odst. 2 o. z. a dle § zákona 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, ve které je žalovaný spotřebitelem. Žalovaný podpisem smlouvy souhlasil s obsahem všeobecných podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací obsahuje v části před podpisy prohlášení, mj. o tom, že se žalovaný zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajímateli zařízení včas a v pořádku (s odkazem na příslušná ustanovení podmínek). K ukončení smlouvy došlo odstoupením žalobce pro neplacení ve smyslu § 2001 o. z. ve spojení s ustanovením čl. 2 [číslo] VOP. Žalovaný netvrdil a ani neprokazoval zaplacení uplatněné částky, ani vrácení uvedených zařízení, rovněž nenavrhl snížení pokuty. Ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu dle čl. 7 odst. 6 VOP soud shledal v souladu s citovaným hmotným právem, přičemž odkaz na Ceník je nepřímým odkazem, který je dle názoru soudu přípustný. Protože soud uzavřel, že žalovaný řádně a včas nevrátil zařízení v žalobě označená, a ani na výzvu k zaplacení smluvní pokuty nereagoval, vyhověl návrhu na zaplacení smluvní pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále byl ve smlouvě upraven nájem věcí movitých s tím, že žalovaný nájem řádně a včas nehradil, soud ohledně tohoto nároku postupoval dle [číslo] o. z. Nárok žalobce na úhradu sjednané částky nájmu za měsíce, kdy bylo zařízení prokazatelně v držení žalovaného, je po právu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 082,85 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.