17 C 66/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby mu uhradila částku ve výši 300 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce se žalovanou uzavřeli dne 8. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobce žalované zapůjčil částku ve výši 550 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že zapůjčenou částku žalobci vrátit společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 50 000 Kč nejpozději dne 15. 1. 2018. Žalovaná však nesplnila svůj závazek včas a až dne 13. 3. 2018 uhradila žalobci částku 100 000 Kč a následně dne 21. 3. 2018 a dne 12. 4. 2018 uhradila vždy částku 100 000 Kč. Dohromady žalovaná uhradila žalobci částku 300 000 Kč a dále mu již na poskytnutou zápůjčku neuhradila nic. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu opakovaně, naposledy dopisem ze dne 19. 3. 2019, žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce k tvrzení žalované dále uvedl, že se žalovanou nikdy neuzavřel smlouvu o dílo, žalovaná vůči němu neměla nikdy žádnou pohledávku, což konstatovaly i soudy v obdobných řízeních. Žalobce se žalovanou pouze uzavřeli předběžnou dohodu, že žalovaná zrekonstruuje dům jeho dcery, následně toto plnění vůči sobě započtou, nicméně k žádné smlouvě nedošlo, žádné dílo předáno nebylo. Žalobce se žalovanou uzavřel celkem tři smlouvy o zápůjčce, a to kromě výše zmiňované ještě dne 17. 10. 2017 na částku celkem 550 000 Kč, o nároku z této smlouvy bylo již soudně rozhodnuto. Třetí půjčka žalované vůči žalobci byla splněna částkou 220 000 Kč, tato byla splacena dne 7.12.2017, tedy před poskytnutím půjčky, jejíž úhrada je předmětem žaloby. Žalobce tvrdí, že nikdy mezi ním a žalovanou nedošlo k započtení pohledávek, neboť žalovaná proti žalobci nikdy neměla pohledávku, která by byla způsobilá k započtení, dopis, který žalobce podepsal a který zaslal žalované označený jako oznámení o započtení pohledávek byl omyl, tento dopis připravovala jeho asistentka, která pochybením smíchala různé smlouvy o zápůjčce, částka 220 000 Kč, která je v dopise uvedena jako částka částečná úhrada dluhu z půjčky o zápůjčce byla ve skutečnosti zaplacena na dluh z předchozí smlouvy o zápůjčce, o čemž svědčí to, že ze strany žalované došlo k úhradě dne 7. 12. 2017, přičemž smlouva o půjčce, která je předmětem žaloby byla uzavřena dne 8. 12. 2017. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobce neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná nesporovala to, že se žalobcem uzavřela smlouvu o zápůjčce ani svůj závazek vrátit poskytnutou půjčku ve výši 550 000 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 50 000 Kč, a to do 15. 1. 2018. Žalovaná uvedla, že se jednalo již o druhou smlouvu o půjčce, kterou se žalobcem uzavřela, přičemž stejně jako v předcházejícím případě, tak i v tomto byla na dlužnou částku vystavena kauční směnka. Žalovaná však v lednu 2018 u předchozí smlouvy rozporovala nepřiměřenou a neplatnou výši smluvního úroku, žalobce však její námitky ignoroval. Žalobce v únoru 2018 oslovil žalovanou jako podnikatelský subjekt s poptávkou na provedení rekonstrukčních prací objektu v obci [anonymizováno], s tím, že by žalované byl provedením těchto prací umořen zbytek dluhu. Následně z toho sešlo a žalobce u žalované poptal rekonstrukci objektu [adresa] v [anonymizováno], s tím, že by žalované provedením těchto prací byl umořen její dluh. Mezi účastníky byla následně uzavřena ústní smlouva o dílo v květnu 2018, na základě které žalovaná rekonstruovala výše zmíněný objekt. Dopisem ze dne 31. 8. 2018 žalobce žalované zaslal oznámení o započtení vzájemných pohledávek, ve kterém konstatuje, co žalovaná na své závazky z obou půjček již uhradila, a deklaroval, že jeho pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017 již byla celá umořena. Žalobcem uplatněný nárok tak byl umořen vlastním jednostranným zápočtem pohledávek ze dne 31. 8. 2018 a žaloba nebyla dána po právu. 3. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne 8. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 550 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zapůjčenou částku ve výši 550 000 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 50 000 Kč, a to do 15. 1. 2018 Celkem se tak žalovaná zavázala žalobci vrátit částku ve výši 600 000 Kč. 5. Z listiny označené jako„ směnka vlastní“ soud zjistil, že dne 8. 12. 2017 byla žalovanou jako výstavcem podepsána listina označená jako směnka vlastní, kterou se žalovaná zavázala uhradit částku 600 000 Kč. 6. Z dopisu žalobce ze dne 19. 3. 2019 a podacího lístku soud zjistil, že žalobce se na žalovanou obrátil dopisem s tím, aby mu vrátila dluh ve výši 300 000 Kč. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě, přičemž pakliže se tak nestane, sdělil žalované, že dluh bude vymáhat soudní cestou. 7. Z dopisu žalobce žalované ze dne 31. 8. 2018 označeným jako oznámení o započtení vzájemných pohledávek soud zjistil, že žalobce se obrátil na žalovanou dopisem, ve kterém rekapituluje pohledávky za žalovanou, kdy uvedl, že mu žalovaná dluží 520 000 Kč, přičemž v dopise uvedl, že žalovaná mu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 8. 12. 2017 uhradila dne 7. 12. 2017 částku 220 000 Kč. Žalobce v dopise uvádí pohledávky žalované proti němu, započítává, s tím, že ze smlouvy o zápůjčce zbývá žalované uhradit částku 114 000 Kč. 8. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze [anonymizováno] [číslo jednací], že žalobce se domáhal vydání směnečného platebního rozkazu vůči žalované a dále vůči paní [příjmení] a [příjmení]. Proti žalovaným se domáhal zaplacení částky 550 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalované částku 400 000 Kč, kterou mu žalovaná měla vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 150 000 Kč. Tato částka byla zajištěna směnkou. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, kdy potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a směnečný platební rozkaz, který byl vydán, ponechal v platnosti. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že mezi žalobcem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření smlouvy o dílo ani řádné předání a převzetí díla, tedy nemohlo mezi nimi dojít k zápočtu. 9. Soud neprovedl dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], neboť tvrzení uvedená ve vyjádření žalovaného, ke kterým byla předmětná výpověď navržena jako důkaz, nebyla dostatečná k tomu, aby žalovaný uspěl se svou obranou. Svědecká výpověď neslouží k nahrazování skutkových tvrzení, která jsou v daném případě nedostatečná a ohledně okolností uzavření smlouvy o dílo, její realizace a vzniku nároku žalovaného, který by bylo možno započíst vůči žalobou uplatněnému nároku zcela nekonkrétní či absentující. Námitkami žalované stran existence smluvního vztahu mezi stranami se navíc zabýval již Vrchní soud v Praze č. j. v rozsudku [číslo jednací] přičemž tvrzené uzavření smlouvy o dílo v předmětném řízení nebylo prokázáno. Soud má za to, že provedením důkazu výslechem svědka by tedy za dané situace byl v rozporu s efektivitou a hospodárností řízení. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce se žalovanou uzavřeli dne 8. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce poskytl žalované částku ve výši 550 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zapůjčenou částku ve výši 550 000 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 50 000 Kč, a to do 15. 1. 2018 Celkem se tak žalovaná zavázala žalobci vrátit částku ve výši 600 000 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, na svém dluhu uhradila toliko jen 300 000 Kč, žalobce ji vyzval upomínkou k úhradě zbývající částky 300 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo nebo že by mezi nimi došlo k započtení pohledávek. 11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 12. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení obou účastníků a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních má soud za prokázané, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce se žalovanou uzavřeli dne 8. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 550 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zapůjčenou částku ve výši 550 000 Kč spolu se sjednaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 50 000 Kč, a to do 15. 1. 2018 Celkem se tak žalovaná zavázala žalobci vrátit částku ve výši 600 000 Kč. Žalovaná však nehradila svůj dluh řádně a včas. Žalovaná se bránila tvrzením, že se žalobcem uzavřela smlouvu o dílo, ze které jí vznikla vůči žalobci pohledávka, kterou proti sobě žalovaná se žalobcem započetli. Takové tvrzení však bylo zcela nedostatečné, neboť žalovaná netvrdil