21 C 102/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným dne 12. 12. 2018, případně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, která jí měla být vrácena do 25. 1. 2019, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Žalovaný poskytnutou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátil. 3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že [anonymizováno] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle čl. 4 [anonymizováno] úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo [anonymizováno] [číslo] a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní [anonymizováno] o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal [anonymizováno] žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách [anonymizováno] ze svého uživatelského účtu). Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách [anonymizováno] ze svého uživatelského účtu) a [anonymizováno] úvěr žalovanému vyplatila ze svého firemního bankovního účtu vedeného u bankovního ústavu [jméno] [příjmení] [příjmení] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u bankovního ústavu [anonymizována dvě slova], a to pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalovaného. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně Rámcové úvěrové smlouvy žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě [anonymizováno] odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu [anonymizováno] na bankovní účet žalovaného (ze kterého byla dříve převedena platba ve výši 1 Kč). [anonymizováno] identifikoval platbu úvěru uvedením klientského čísla. <b>4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.</b> 5. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že [anonymizováno] odeslala v prosinci 2018 na účet žalovaného částku 10 000 Kč (prokázáno jednotlivou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018, výpisem z běžného účtu ze dne 31. 12. 2018 č. výpisu 2018). 7. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání„ smlouvy o úvěru“ mezi [anonymizováno] a žalovaným (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněné formuláře rámcová smlouva o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018 a jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018, jež žalovaným nejsou vlastnoručně podepsány, u místa pro podpis je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum, čas a„ elektronicky podepsáno“. 8. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalovanému byla vskutku poukázána na jeho účet od VS částka 10 000 Kč, jakož i na údaje vyplněné v jednotlivé smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018 a skutečnost, že žalobkyně má k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného a jeho výplatní pásku však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi [anonymizováno] a žalovaným prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků. 9. Z jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018 se přitom podává, že se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek 1 200 Kč, a to jedinou splátkou splatnou 25. 1. 2019. Poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému bylo v řízení prokázáno (viz odst. 6. výše), žalovaný přitom soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a vrácení částky obdržené od [anonymizováno] netvrdil. <b>10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. VS a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které VS poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 200 Kč do 25. 1. 2019 VS vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 20. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť VS poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. 21. [anonymizováno] měla ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou [anonymizováno] dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl [anonymizováno] dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jmén