21 C 125/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci 5 585 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených [anonymizováno] poplatků a přirážky za nesplnění oznamovací povinnosti. Žalovaná se stala poplatníkem [anonymizováno] poplatků na základě zákonné domněnky, neboť coby odběratel elektřiny nezaslala žalobci ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy čestné prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá [anonymizováno] přijímač. Žalobce zaslal žalované výzvu dne 25. 6. 2019. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor, v němž uvedla, že nikdy nebyla vlastníkem ani uživatelem [anonymizováno] nebo [anonymizováno] přijímače. Nadto od března 2019 aktivně nepodniká, dne 25. 3. 2019 došlo k zániku funkce jednatelky a od 26. 3. 2019 do 1. 7. 2020 společnost neměla statutární orgán. Z toho důvodu žalovaná objektivně nemohla zaslat žalobci čestné prohlášení, které by ji zbavilo povinnosti hradit [anonymizováno] poplatek. 3. V replice ze dne 24. 5. 2021 žalobce dodal, že dle údajů získaných od dodavatelů elektřiny žalovaná odebírala elektřinu, proto jí žalobce zaslal výzvu v souladu s [ustanovení pr. předpisu] a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o [anonymizováno] poplatcích“). Výzva byla řádně doručena prostřednictvím datové schránky. Žalobce tedy postupoval v souladu se zákonem a vnitřní záležitosti žalované mu nemohou být kladeny k tíži. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobce zaslal žalované dne 25. 6. 2019 výzvu k úhradě [anonymizováno] příspěvku, neboť žalovaná měla ke dni 18. 3. 2019 uzavřenou smlouvu o dodávce [anonymizováno], tedy byla odběratelem elektřiny. Výzva byla žalované doručena dne 26. 6. 2019 v 8:17 hod., kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Ve výzvě byla žalovaná vyzvána k provedení řádné přihlášky, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá [anonymizováno] přijímač, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Žalovaná na výzvu v zákonné lhůtě nereagovala, žalobce ji proto ke dni 31. 8. 2019 evidoval jako poplatníka [anonymizováno] poplatku a vyúčtoval jí neuhrazený poplatek za měsíce září 2019 až září 2020 ve výši 585 Kč (13 x 45 Kč), přirážku ve výši 5 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 322,21 Kč počítaný z částky 5 585 Kč od 28. 2. 2020 do 30. 9. 2020, a to dle splatnosti jednotlivých poplatků ke dni 30. 9. 2020 (tj. z částky 315 Kč od 28. 2. 2020 do 30. 9. 2020, z částky 5 000 Kč od 28. 2. 2020 do 30. 9. 2020, z částky 135 Kč od 16. 4. 2020 do 30. 9. 2020 a z částky 135 Kč od 16. 7. 2020 do 30. 9. 2020). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku, která jí byla odeslána do datové schránky dne 7. 2. 2020. Jednatelka žalované byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 9. 7. 2019 (její funkce zanikla dne 25. 3. 2019) a nový jednatel žalované byl zapsán ke dni 3. 7. 2020 (jeho funkce vznikla dne 2. 7. 2020). 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 3, [ustanovení pr. předpisu], ve spojení s § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen„ zákon o elektronických úkonech“). 7. Jádro sporu v projednávané věci spočívá v tom, zda žalobce zaslal žalované řádně výzvu k úhradě [anonymizováno] poplatku a zda tato výzva vyvolala zamýšlené právní účinky, ačkoliv v době jejího doručení žalovaná neměla statutární orgán. 8. Soud nejprve považuje za nutné uvést, že žalovaná je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, která má z tohoto titulu v souladu s § 5 odst. 1 zákona o elektronických úkonech zřízenu datovou schránku. Žalobce proto žalované doručoval prostřednictvím datové schránky. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že hmotněprávní úkony jsou účinně doručeny nepřítomné osobě tehdy, pokud se dostanou do sféry její dispozice, tedy pokud daná osoba získá objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 20 Cdo 918/2013). 9. V řešené věci tato příležitost byla žalované dána, neboť výzva jí byla řádně doručena do datové schránky, a dostala se tak do sféry její dispozice. Je přitom zcela nerozhodné, že v době doručování výzvy již došlo k zániku funkce její jednatelky, neboť bylo povinností žalované mít osobu oprávněnou za žalovanou jednat (tj. zejména ustanovit nového jednatele postupem dle § 198 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích), a pokud této své povinnosti nedostála, nemůže klást negativní důsledky svého rozhodnutí k tíži žalobce. Nadto soud zdůrazňuje, že jednatelka žalované byla vymazána z obchodního rejstříku až ke dni 9. 7. 2019, žalobce tedy v době zaslání výzvy byl v dobré víře, že funkce jednatelky nadále trvá. 10. Uvedené platí tím spíše, že výzva byla doručena přihlášením oprávněné osoby ve smyslu § 18a odst. 2 zákona o elektronických úkonech a nikoliv fikcí (oprávněnou osobou může být např. zaměstnanec pověřený za žalovanou jednat v rámci pracovněprávního vztahu s žalovanou). 11. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná získala objektivní možnost dozvědět se o existenci výzvy a seznámit se s jejím obsahem, resp. s výzvou se reálně seznámila při vyzvednutí zásilky z datové schránky. Pokud za této situace zůstala výzva bez reakce navzdory příslušnému poučení, byla naplněna zákonná domněnka stanovená v § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových poplatcích. Vzhledem k tomu, že dle výslovné dikce zákona nelze toto opomenutí prominout (a to ani v případě existence objektivních překážek bránících ve vyhotovení čestného prohlášení), žalovaná se stala poplatníkem [anonymizováno] poplatku s účinností ke dni 31. 8. 2019. 12. Poplatek ve výši 45 Kč měsíčně byla žalovaná povinna hradit čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce kalendářního čtvrtletí, počínaje zářím 2019 (tj. od měsíce následujícího po měsíci, v němž se žalovaná stala poplatníkem). Výše dlužného poplatku dosáhla za období od září 2019 do září 2020 částky 585 Kč (13 x 45 Kč) a žalobce rovněž žalované po právu účtoval přirážku ve výši 5 000 Kč dle [ustanovení pr. předpisu]. Soud proto na základě shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobce tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek. Úroky z prodlení žalobce požaduje pouze do dne 30. 9. 2020 a jeho návrhem je soud vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 100 Kč v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky, a za 1 úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odporu žalované), ve výši 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 500 Kč. 15. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 16. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.