21 C 234/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 19. 4. 2020 do 24. 7. 2020 vyplývajícího z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 19. 4. 2018 smlouvu, jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla, [značka automobilu], [VIN kód], [registrační značka], s počátkem pojištění dne 19. 4. 2018 Součástí smlouvy byly též [anonymizováno] obchodní podmínky pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a Sazebník administrativních poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 1 961 Kč splatné ročně vždy k 19. dni měsíce duben kalendářního roku. Dle předpisu pojistného ze dne 14. 2. 2020 byla výše pojistného za pojistné období od 19. 4. 2020 do 18. 4. 2021 stanovena na částku 2 415 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 19. 4. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 2. 6. 2020 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 23. 7. 2020, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného dnem 23. 7. 2020. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné ve výši 635 Kč, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně a předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne 19. 4. 2018 smlouvu o pojištění [anonymizováno] za [anonymizována čtyři slova] (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne 19. 4. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného do 23. 7. 2020 a poučila jej o zániku pojištění marným uplynutím lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 31. 7. 2020, požadovala však pojistné dlužné jen do 24. 7. 2020 ve výši 635 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 25. 7. 2020 do 18. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 30 Kč. 9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 600 Kč od 25. 7. 2020 do 18. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 29 Kč představující náklady za upomínání. Z pojistné smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že by se k takovému ujednání dle § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když každý z účastníků byl procesně úspěšný cca z jedné poloviny předmětu řízení. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.