21 C 240/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 468 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 vyplývajícího z [anonymizováno] smlouvy [číslo] ve výši 1 668 Kč a poplatků ve výši 800 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal dne 15. 2. 2017 s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo„ [anonymizováno 5 slov]“. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit měsíční pojistné ve výši 417 Kč splatné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 1. 10. 2019, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 2. 12. 2019 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné [anonymizována dvě slova] zanikne. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tedy evidovala zánik [anonymizováno] ode dne 1. 2. 2020. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno], které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část [anonymizováno] na [anonymizováno] období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 1 668 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje úhradu poplatků v celkové výši 800 Kč, a to 500 Kč poplatek za všechny upomínky související s neplacením dlužného [anonymizováno] a další úkony spojené s předčasným ukončením smlouvy a poplatek 300 Kč za pokus o smír po zániku [anonymizováno]. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2811 o. z. 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitelka s žalovaným coby pojistníkem dne 15. 2. 2017 smlouvu, jejímž předmětem bylo [anonymizována tři slova] žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční [anonymizováno] v souladu s § 2782 a násl. o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 1. 10. 2019, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. (ve spojení s § 2783 odst. 2 o. z.) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný dlužné [anonymizováno] nezaplatil, a to ani přes upomínku žalobkyně ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] zaniklo dne 31. 1. 2020. Dlužné pojistné sestává z částky 1 668 Kč za období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020. Soud proto na základě uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti každé měsíční splátky dlužného [anonymizováno] (počátek a konec prodlení však soud stanovil ve výroku tak, jak navrhla žalobkyně, neboť nemohl její návrh překročit v neprospěch žalovaného). 9. Nárok žalobkyně na paušální náklady ve výši 800 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 35,18 % nákladů řízení z částky 1 489 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 468 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 67,59 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 32,41 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 35,18 % nákladů řízení, jež činí 523,83 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.