21 C 287/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu [anonymizována dvě slova] za nevrácení technického zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ Zařízení“), které žalobkyně poskytla žalovanému, a to na základě Smlouvy o poskytování služeb [anonymizována dvě slova] [číslo] která byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 4. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 15. 4. 2019 smlouvu [číslo] o poskytování služeb [anonymizována dvě slova], jejíž nedílnou součástí byly [anonymizováno] podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ [anonymizováno]“), [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ Zvláštní podmínky“) a [anonymizováno]. Na základě smlouvy bylo žalovanému poskytnuto [anonymizováno]. Čl. 4.4 [anonymizováno] podmínek stanovil povinnost vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva skončila ke dni 31. 3. 2020, žalovaný však žalobkyni [příjmení] nevrátil. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána (čl. I. smlouvy) [anonymizována dvě slova] ve výši 5 000 Kč za nevrácené koncové [anonymizováno]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k navrácení [anonymizováno] zařízení a zaplacení smluvní pokuty dne 11. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 3. 2. 2021, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc posoudil po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ zákon“). 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle § 2 písm. a), písm. o) zákona o elektronických komunikacích, v jejímž rámci uzavřeli i smlouvu o nájmu [anonymizována tři slova]) dle § 2201 a násl. o. z. Smlouva byla ukončena ke dni 31. 3. 2020, žalovaný měl povinnost vrátit pronajaté zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy (čl. 4 [anonymizováno] podmínek), přičemž nevrácením pronajatého [anonymizováno] žalovaným ve lhůtě stanovené smlouvou vzniklo žalobkyni dle § 2048 o. z. ve spojení s čl. I smlouvy právo na zaplacení smluvní [anonymizováno] ve sjednané výši 5 000 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, předžalobní upomínka byla odeslána žalovanému dne 3. 2. 2021, dle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) došla do sféry dispozice žalovaného nejpozději dne 8. 2. 2021. Splatnost dlužné částky tak nastala uplynutím lhůty do 15. 2. 2021 v předžalobní upomínce. 8. Žalovaný se tím, že neuhradil pohledávku žalobkyně včas, dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a žaloba) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 1 000 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.