21 C 303/2021 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného [anonymizováno] za období od 7. 3. 2020 do 25. 5. 2020 vyplývající z [anonymizována dvě slova] [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně návrh na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 7. 12. 2019. Předmětem smlouvy bylo [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobené provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jehož provozovatelem byl žalovaný. Součástí smlouvy byly též Všeobecné pojistné podmínky pro [anonymizováno] vozidel [anonymizováno] [číslo] Počátek pojištění byl v návrhu stanoven na den 7. 12. 2019 s trváním na dobu neurčitou. Roční [anonymizováno] bylo smlouvou stanoveno částkou 4 408 Kč, splatnou čtvrtletně, tj. 1 102 Kč/čtvrtl. Ke vzniku pojištění mělo dojít připsáním první čtvrtletní splátky pojistného na účet žalobkyně do 14. 12. 2019. Žalobkyně doložila, že vystavila žalovanému [anonymizováno] a zelenou kartu. Z toho je zjevné, že smlouva byla uzavřena. Pokud by žalovaný první splátku neuhradil a k uzavření smlouvy by nedošlo, žalobkyně by neměla důvodu vystavovat žalovanému zelenou kartu. Z logiky věci a důkazů předložených žalobkyní plyne, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu. Žalovaný však neuhradil [anonymizováno] na období 7. 3. 2020 až 7. 6. 2020, splatné dne 7. 3. 2020, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 8. 4. 2020 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné [anonymizováno] nejpozději do 25. 5. 2020, [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik [anonymizováno] žalovaného ode dne 26. 5. 2020 pro neplacení [anonymizováno]. Žalovaný neuhradil dlužné [anonymizováno], které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část [anonymizováno] za [anonymizováno] období od 7. 3. 2020 do 25. 5. 2020 ve výši 960 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova] (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Návrh smlouvy byl žalovanému zaslán prostřednictvím dálkových komunikačních [anonymizováno], přičemž smlouva byla uzavřena (nabídka přijata) konkludentně, v souladu s pojistnými podmínkami zaplacením první splátky pojistného. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni [anonymizováno], k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil [anonymizováno] splatné dne 7. 3. 2020, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 8. 4. 2020 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného [anonymizováno] do 25. 5. 2020 a poučila jej o zániku [anonymizováno] dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení [anonymizováno]. Žalovaný však dlužné [anonymizováno] neuhradil, proto [anonymizováno] ze zákona zaniklo dne 26. 5. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která došla do sféry jeho dispozice. 8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém [anonymizováno] zaniklo, tj. do 31. 5. 2020, požadovala však [anonymizováno] dlužné jen do 25. 5. 2020 ve výši 960 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání dnem 7. 3. 2020. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 13. 6. 2020 (prodlení sice nastalo dříve – viz výše, soud však nemohl překročit žalobní návrh), do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni, jež doložila soudu splnění podmínky § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní výzvy žalovanému), vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 960 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.