21 C 64/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] žalovaný cestoval autobusovou linkou [číslo] hromadné dopravy provozovanou žalobkyní a dne [datum] cestoval trolejbusovou linkou [číslo] hromadné dopravy provozovanou žalobkyní, přičemž při těchto cestách se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu. Žalovaný ovšem požadované nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] autobusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Dále se žalovaný přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] trolejbusu. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 37 odst. 4, 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“), a podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), a dále podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška”). 7. Žalovaný cestoval dne [datum] trolejbusem hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž na výzvu průvodčího coby osoby pověřené dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách. Následně žalovaný cestoval dne [datum] autobusem hromadné dopravy provozované žalobkyní, přičemž na výzvu osoby pověřené dle § 18a odst. 1 zákona o silniční dopravě se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným dokladem a byl přepravován bez platné jízdenky, je považován za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému (viz opět shora citovaná ustanovení obou zákonů a čl. 4, bod 6 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně). Výše přirážky pak byla stanovena v přepravních podmínkách žalobkyně (§ 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě a § 37 odst. 6 zákona o dráhách ve spojení s § čl. 4, bodem 8 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně vč. přílohy [číslo]„ výňatek z ceníku“). Splatnost jednotlivého jízdného s přirážkou nastala 40. den ode dne provedené přepravní kontroly (čl. 4 bod 12 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně), tj. [datum] a [datum]. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, upomínka byla odeslána žalovanému dne [datum], a podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) tak došla do sféry dispozice žalovaného nejpozději [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč (100 Kč za každý ze dvou úkonů - předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.