26 C 197/2019-118 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná zaplatila dlužnou mzdu ve výši 59 600 Kč za září, říjen, listopad a prosinec 2018 (4 x 14 900 Kč), když u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy z 19. 8. 2018. S ohledem na výplatní den – 15. den následujícího měsíce žalobkyně zažalovala zákonný úrok z prodlení: - zákonný úrok z prodlení ve výši 9,5 % p. a. z částky 14 900 Kč (září 2018) od 16. 10. 2018 do 1. 11. 2018, tj. 65,93 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 900 Kč od 2. 11. 2018 do 2. 5. 2019, tj. 724,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 900 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 900 Kč (říjen 2018) od 16. 11. 2018 do 2. 5. 2019, tj. 668,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 900 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 900 Kč (listopad 2018) od 16. 12. 2018 do 2. 5. 2019, tj. 549,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 900 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení, - zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14 900 Kč (prosinec 2018) od 16. 1. 2019 do 2. 5. 2019, tj. 425,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 14 900 Kč od 3. 5. 2019 do zaplacení. 2. Nesporným mezi účastnicemi bylo, že žalobkyně u žalované v září až prosinec 2018 pracovala na základě pracovní smlouvy z 1. 9. 2018, jejíž součástí byl mzdový výměr z 1. 9. 2018 na mzdu ve výši 14 900 Kč (v hrubém) s nenárokovou složkou mzdy ve výši 2 000 Kč a splatností mzdy vždy do každého 15. dne následujícího měsíce a že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil k 31. 12. 2018 na základě dohody o rozvázání pracovního poměru z 30. 12. 2018 (těchto nesporných skutečností se týkaly pracovní smlouva, mzdový výměr, dohoda o skončení pracovního poměru). 3. Žalovaná sporovala povinnost k zaplacení, když částku 8 000 Kč žalobkyni zaplatila formou zálohy a zbytek žalobkyni poukázala na její bankovní účet. 4. [příjmení] bylo, zda žalovaná žalobkyni zaplatila a v jakém rozsahu mzdu za září, říjen, listopad a prosinec 2018. 5. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalobkyně pracovala od 1. 2. 2018 do 31. 10. 2018 jako provozní, přičemž v době do 1. 9. 2018 do 31. 10. 2018 byla v pracovní neschopnosti a dočerpávala dovolenou. Poté její práci převzala pí. [příjmení] (tuto skutečnost potvrdila žalobkyně v účastnické výpovědi). Žalovaná měla finanční problémy a problémy s vyplácením mezd. Nestalo se, aby pracovník dostal mzdu najednou. Pokud někdo mzdu potřeboval, pak mu ji vyplatila a ostatní na peníze čekali. Převzetí peněz pracovníci potvrzovali. Pokud si někdo na mzdu vzal peníze z pokladny, učinil tak s jejím souhlasem a takto vybranou částku mu vyúčtovala následně, když při doplacení zbylé části mzdy v dokladu uvedla, že si vzal zálohu. Žalobkyně žádné peníze nedostala, sama žalobkyně měla k tomu, aby dala výpověď, když nedostává mzdu. 6. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalobkyně pracovala v době od září 2018 do prosince 2018 jako manažer, žalobkyně pracovala na baru. Žalobkyně mzdu za září až prosinec 2018 neobdržela. Ona sama měla problémy s vyplácením mzdy a žalovaná jí část mzdy dluží. 7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že brigádně u žalované pracoval po dobu 3 až 4 měsíců a potkával se na směnách se žalobkyní. Spousta zaměstnanců si stěžovala, že nedostávají mzdu a byla mezi nimi i žalobkyně. 8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracovala i v době, kdy u ní pracovala žalobkyně. Ona sama měla problémy s vyplácením mzdy. V době, kdy u žalované pracovala na hlavní pracovní poměr, vznikla jí pohledávka vůči žalované na mzdě ve výši cca 180 000 Kč. Otázku dlužné mzdy žalobkyně řešila s p. [příjmení]. Asi před rokem jí volal p. [příjmení], aby mu dosvědčila, že mzdu žalobkyní zaplatil, řekla mu, že to dosvědčit nemůže, protože to neviděla. 9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracovala od září 2018 do ledna 2019. Za říjen 2018 až leden 2019 nedostala mzdu v řádném výplatním termínu. Žalobkyně od září 2018 do prosince 2018 pracovala u žalované jako barmanka. Za tyto měsíce nedostala od žalované mzdu. I ostatní pracovníci měli problémy s vyplácením mzdy. Po provozní pí. [příjmení] nastoupila jako provozní pí. [příjmení]. Dále svědkyně ve svědecké výpovědi uvedla, že v prosinci 2018 viděla, jak p. [příjmení] dává žalobkyni peníze. Pokud se soud blíže dotazoval na okolnosti tohoto předání peněz, svědkyně pak uvedla, že neví, za co a jakou částku p. [příjmení] žalobkyni předal, když stála na druhé straně místnosti, dále uvedla, že fyzicky viděla, jak p. [příjmení] žalobkyni dává peníze, pak však připustila, že si peníze p. [příjmení] mohl z pokladny brát, když do ní předtím žalobkyně uložila tržbu, event. do poklady mohla žalobkyně dávat peníze, které v hotovosti přinesl p. [příjmení]. Soud tedy k výpovědi svědkyně dospěl k závěru, že z ní nebylo možné učinit závěr o tom, zda žalobkyně na dlužnou mzdu za září až prosinec 2018 nějaké peníze od žalované obdržela. 10. Z výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet od žalované neobdržela žádnou platbu na mzdu za období září až prosince 2019. 11. Dle svědeckých výpovědí a výpisů z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně na mzdu za září až prosinec 2018 neobdržela od žalované žádnou platbu, tj. že žalovaná žalobkyni na mzdě za toto období dluží 4 x 14 900 Kč, kteroužto částkou soud žalobkyni přisoudil. 12. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2019, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 13. Žalobkyně dále požadovala, aby jí žalovaná zaplatila úrok z prodlení. 14. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2019, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Prvním dnem kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, byl den 1. 7. 2018 (pro dluh za září, říjen, listopad 2018, když mzda byla splatná 15. den následujícího měsíce, tj. prodlení od 16. 10. 2018, 16. 11. 2018, 16. 12. 2018) a dne 1. 1. 2019 (pro dluh za prosinec 2018, když mzda byla splatná 15. den následujícího měsíce, tj. prodlení od 16. 1. 2019). Výše repo sazby pro den 1. 7. 2018 činila 1 % (28. 6. 2018 – 1 %, 3. 8. 2018 – 1,25 %), výše repo sazby pro den 1. 1. 2019 činila 1,75 % (2. 11. 2018 – 1,75 %, 3. 5. 2019 – 2 %), tj. úrok z prodlení pro dluh za září, říjen, listopad 2018 ve výši 9 % (1 % + 8 procentních bodů), pro dluh za prosinec 2018 ve výši 9,75 % (1,25 % + 8 procentních bodů). Soud tak žalobkyni z dlužné mzdy za září, říjen, listopad 2018 přisoudil úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. (ve zbývající výši soud požadavek na zaplacení úroku z prodlení zamítl), z dlužné mzdy za prosinec 2018 úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. (ve zbývající výši soud požadavek na zaplacení úrok z prodlení zamítl). Úrok z prodlení soud žalobkyni přisoudil dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 16. Návrh na výslech jednatele žalované [jméno] [příjmení], výpisy z účtu žalované za roky 2017, 2018, výslech svědka [jméno] [příjmení] soud zamítl, když provedené důkazy umožnily věc rozhodnout. Z téhož důvodu soud neprovedl ani další důkazy. 17. Dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 980 Kč a za právní zastoupení 5 x 3 500 Kč za hlavní úkon (převzetí věci, rozšíření žaloby, účast při jednání soudu 30. 7. 2020, 1. 9. 2020, 9. 3. 2021), 1 750 Kč za hlavní úkon (účast při jednání soudu 14. 1. 2020, které neproběhlo), 6 x 300 Kč režijní paušál vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.