28 C 184/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 963,32 Kč s přísl. Svůj nárok odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] s úvěrovým limitem ve výši 29 000 Kč, nedílnou součástí smlouvy jsou [ulice] podmínky pro vydávání a používání karet. Úvěr byl žalovaným čerpán prostřednictvím hotovostních výběrů a bezhotovostních plateb, jak vyplývá ze souhrnného výpisu z účtu. Žalovaný se zavázal hradit měsíční minimální splátku, která je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, minimálně však konkrétní částka stanovená ceníkem. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně své pohledávky prohlásila za splatné, dlužná částka činila 33 963,32 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 27 773,93 Kč, smluvního úroku ve výši 2 588,11 Kč a poplatků ve výši 3 601,28 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státní příslušníkem [země] s bydlištěm na [země], pravomoc soudu vyplývá z čl. 7 bod 1 Nařízení EU [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem stanoveným žalobkyní ve výši 29 000 Kč, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a všeobecné obchodní podmínky (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] všeobecné obchodní podmínky, struktura dluhu). Úvěr byl žalovaným čerpán v celkové výši 27 773,93 Kč (Souhrnným výpisem z účtu, strukturou dluhu). Žalovaný se zavázal hradit povinnou měsíční minimální splátku, která je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, minimálně však konkrétní částka stanovená ceníkem (obchodními podmínkami). Žalovaný se rovněž zavázal platit úrok ve výši 23,99 % ročně (smlouvou). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění veškerých pohledávek ke dni [datum] v celkové výši 33 963,32 Kč (zesplatnění ze dne [datum], podací arch). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (výzva ze dne [datum] s podacím archem). 5. Více důkazů nebylo dodáno ani navrhováno a soud rozhodl na základě výše uvedených důkazů za použití § 132 o. s. ř. 6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., když byla žalobkyní poskytnuta žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky z kreditní karty a žalovaný se zavázal tento úvěr postupně splácet spolu se sjednaným úrokem. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1968 a ust. § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 889,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 359 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 963,32 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba) a z částky 1 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 480,50 Kč.