34 C 154/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 117 511,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňovala tím, že žalovaná pohledávka s příslušenstvím jí byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2021, uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] (dále jen jako„ [příjmení]“). Postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2017 smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla [příjmení] žalovanému finanční prostředky ve výši 220 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s dohodnutými úroky ve výši 9,90 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5 570 Kč, splatných vždy k 22. dni v měsíci. Žalovaný se rovněž zavázal hradit další platby, zejména poplatky dle sazebníku [příjmení], který byl spolu s [anonymizováno] obchodními podmínkami nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, proto banka na základě nehrazení splátek úvěr zesplatnila v souladu s čl. 7 a 7.2. Produktových podmínek, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, a to ke dni 4. 6. 2020, což žalované oznámila dopisem ze dne 5. 6. 2020, ve kterém ho banka zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 106 256,20 Kč a dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 11 254,86 Kč. Žalobkyně žalobou požadovala i kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši 184,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 781,02 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% z částky 117 511,06 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 9,9% ročně z částky 106 256,2 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou pohledávku s příslušenstvím ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobkyni neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, postupoval soud dle ust. §115a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Skutková tvrzení žalobkyně prokazují: [anonymizováno] z obchodního rejstříku žalobkyně, dle kterého je její předmětem podnikání poskytování spotřebitelských úvěrů ([anonymizována tři slova]). Dále podepsaná rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb uzavřená mezi žalovaným a společností [právnická osoba] ze dne 30. 10. 2017, dle které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému shora uvedené služby. Žalobkyně dále předložila soudu návrh smlouvy o půjčce [číslo] který žalovaný dne 30. 10. 2017 podepsal a akceptaci smlouvy ze strany původního věřitele. Ve smlouvě se původní věřitel zavázal, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč, a ten se jej zavázal splatit 48 pravidelnými měsíčními splátkami po 5 570 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,9% ročně (čl. 2 smlouvy). Splatnost splátek byla určena na každý 22. den v měsíci s tím, že první splátka měla být splacena měsíc po uzavření smlouvy (čl. 4 smlouvy). Peněžní prostředky měly být žalovanému vyplaceny na jeho běžný účet (čl. 3 smlouvy), což původní věřitel učinil (výpis z účtu žalovaného). Nedílnou součástí smlouvy byly [anonymizováno] obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno] podmínky a sazebník (čl. 1 smlouvy). Právní předchůdce vyzval dne 4. 6. 2020 žalovaného k úhradě částky po splatnosti, která činila 111 718,76 Kč, a to neprodleně po doručení nebo bude přistoupeno k zesplatnění celého dluhu a naúčtování smluvní pokuty (poslední výzva + poštovní podací arch). Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval, byl celý dluh zesplatněn. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu přímo žalobkyní, a to předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 (předžalobní výzva + podací lístek). 4. Oprávnění zesplatnit dluh plyne ze smlouvy a produktových podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy. Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 včetně její přílohy a dokladu o úplatě. Právo žalobkyně požadovat poplatky plyne z produktových podmínek, přičemž výše plnění vyplývá ze sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy. 5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů navržených a předložených žalobkyní. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, na svou obranu nic neuvedla, úhradu dlužné částky neprokázala. 6. Na projednávanou věc soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Takto zjištěný a žalovaným nezpochybněný skutkový stav věci odůvodňuje skutkový a právní závěr, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 NOZ, žalovaný nesplnil smluvní podmínky úvěrové smlouvy, neplatil řádně sjednané splátky, úroky a poplatky, původní věřitel proto od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení dlužné částky vyčíslené výše ke dni splatnosti úvěru dle smluvních podmínek (§1969 NOZ). Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžního dluhu, je důvodný nárok žalobkyně na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem dle §1970 NOZ a § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 NOZ. Důvodné žalobě proto soud vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 395,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 701 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 511 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 450 Kč ve výši 3 244,50 Kč. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.