34 C 192/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 021 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že strany uzavřely dne 30. 4. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného [anonymizována tři slova] – [rok] [anonymizováno]“. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaný se pak zavázal platit žalobkyni pojistné. První pojistné bylo ve výši 1 942 Kč, pojistné období bylo sjednáno v délce roční. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období a na jeho následný předpis měly vliv úpravy dle bonusů za bezeškodní průběh pojištění nebo naopak malusů za škodní události. Předmětná pojistná smlouva byla následně ukončena ke dni 7. 8. 2020, důvodem byl zánik pro neplacení. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 30. 4. 2020 do 7. 8. 2020. Žalobkyně tak požaduje úhradu dluhu ve výši 1 201 Kč, který se skládá z dlužného pojistného a paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizovala, když žalobkyně tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby (žalobkyně tedy uplatňuje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a to za období od 8. 8. 2020 do 14. 5. 2021, tj. celkem částku 76 Kč). Pojistné nebylo zaplaceno ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci platně uzavřeli dne 29. 4. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění [anonymizováno 6 slov], [VIN kód]. První pojistné bylo sjednáno ve výši 1 942 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Žalovaný na pojistném za období od 30. 4. 2020 do 7. 8. 2020 (kdy došlo k zániku pojistné smlouvy) ničeho neuhradil, přičemž dlužná částka (včetně poplatku za vymáhání) činí 1 201 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci mezi sebou sjednali pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Žalovaný nezaplatil žalobkyni pojistné za stanovené pojistné období, kdy byla plně kryta rizika žalovaného z pojištění, porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy a žalobkyně má právo požadovat pojistné za dobu do zániku pojistné smlouvy. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a v souladu s § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojištění i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroku z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 201 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.