5 C 221/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 11 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 2. 2015 smlouvu o povoleném přečerpání (dodatek ke smlouvě o účtu), na základě kterého poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve formě povoleného přečerpání. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období 6 měsíců včetně úroků a dalších poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, na což ho žalobkyně opakovaně upozorňovala a vyzývala k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenstvím a poplatků. Protože žalovaný ani v dodatečné lhůtě neuhradil ničeho, žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a prohlásila dluh žalovaného za okamžitě splatným ke dni 30. 7. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 1 300 Kč, smluvní úrok ve výši 2 329,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 692,42 Kč. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně se zavázala ke sni uzavření smlouvy zřídit a vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] (Smlouvou ze dne 25. 8. 2014). Žalovaný požádal žalobkyni o povolené přečerpání (kontokorent) s limitem 20 000 Kč (Žádostí o povoleném přečerpání). Žalobkyně žádost žalovaného schválila a dne 16. 2. 2015 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání účtu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání na jeho účtu do výše uvěrového limitu 10 000 Kč, s počátkem čerpání od 16. 2. 2015. Úroková sazba činila 17,9 % ročně (Smlouvou ze dne 16. 2. 2015; Předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru). Součástí smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu byly též obchodní podmínky, které stanovily žalovanému povinnost splatit vyčerpanou částku úvěru nejméně jednou v období 6 měsíců (čl. 8 písm. f) smluvních podmínek) a pro případ prodlení žalovaného se splacením peněžité částky vůči žalobkyně, byla žalobkyně oprávněna prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého povoleného přečerpání jsou splatní ke dni uvedenému v prohlášení (čl. 9 písm. h) smluvních podmínek). 6. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na což byl žalobkyní opakovaně upozorňován s tím, že pokud neuhradí ničeho, přistoupí žalobkyně k prohlášení všech pohledávek související s poskytnutým úvěrem ke dni 30. 7. 2020 za splatné (Upomínkou ze dne 15. 3. 2020; Upomínkou ze dne 19. 5. 2020 vč. Dodejky). Žalovaný ničeho neuhradil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila ke dni 31. 7. 2020 k zesplatnění úvěru, což žalovanému oznámila (Dopisem ze dne 1. 8. 2020; Výpisem úvěru). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Upomínkou ze dne 7. 5. 2021 vč. Podacího lístku). 7. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 8. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 9. Dle § 2395 a násl. o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku. Žalovaný se zavázal čerpat peněžní prostředky do stanoveného limitu, a zároveň tento dluh splácet v pravidelných splátkách. Žalovaný nehradil na svůj dluh řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila ke dni 31. 7. 2020 a požadovala po žalovaném uhrazení celé jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně, a poplatků ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně smluvní úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala. Jelikož dlužná částka nebyla uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 513, § 1970 o.z., dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen„ nařízení vlády“). Žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády. 11. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 300 Kč sestávající ze tří úkonů po 300 Kč dle § 14b odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k zaplacení; žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.