5 C 285/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 1 939,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Žalovaný se touto smlouvou zavázal platit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za služby a produkty poskytované právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému na účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Limit úvěru činil 1 000 Kč a žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný překročil limit kontokorentu, v důsledku čehož vznikla žalovanému povinnost nepovolené překročení limitu uhradit, avšak neuhradil ničeho, proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 1 939,59 Kč a úrok ve výši 172 Kč a 245,16 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dne 28. 1. 2021 s účinností ke dni 1. 2. 2021, o čem byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Makedonie s bydlištěm v České republice. Pravomoc českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 3. 2012 smlouvu o účtu. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit a vést účet, přijímat na tento účet vklady a platby a na pokyn žalovaného uskutečňovat z nich výplaty a platby, též se zavázala vydat k bankovním účtům platební karty a vést již vydané platební karty (Smlouvou o osobním účtu [obec] spořitelny ze dne 12. 3. 2012; Všeobecnými obchodními podmínkami). Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl oprávněn čerpat (kontokorent) peněžní prostředky ve výši až 1 000 Kč, tj. možnost přečerpat zůstatek na bankovním účtu s úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně (Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 18. 2. 2017). Žalovaný od [číslo] překročil debetní zůstatek na účtu i přes sjednaný kontokorent a porušil svou povinnost stanovenou VOP, který neuhradil v přiměřené lhůtě (Výpisy z Účtu za období od [číslo]). Žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 1 939,59 Kč a úroků, avšak neuhradil ničeho (Výzvou ze dne 10. 3. 2020). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (Smlouvou o postoupení pohledávek; Seznamem postoupených pohledávek; Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 4. 3. 2021). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (Výzvou ze dne 4. 3. 2021 vč. Podacího lístku). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 2595 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.), žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat na účtu úvěr do limitu 1 000 Kč. Žalovaný tento limit překročil, čímž mu vznikla povinnost vzniklý rozdíl uhradit, avšak ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 9. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu dle § 1968 o.z., přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 939,59 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b odst. 1 a.t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.